Historie úprav
Odpověděl/a – 4.srpen 15:55
Souvisí to s hlásikovýjmi změnami, tzv. přehláskou a v e ve 12. století. Ke změně došlo tehdy, , když před (a) byla měkká (změkčená) souhláika a za a nenásledovala tvrdá.
Janъ – na konci je tvrdý jer, takže a zůstalo. Zvolání „Jene“ – proběhla přehláska, před (ě) je měkká souhláska „J“ , na konci není tvrdý jer, ale aamohláska,
Vl. ědomosti z histiruicjké mluvnice.
Odpověděl/a – 4.srpen 16:00
Souvisí to s hlásikovýjmi změnami, tzv. přehláskou a v e ve 12. století. Ke změně došlo tehdy, , když před (a) byla měkká (změkčená) souhláika a za a nenásledovala tvrdá.
Janъ – na konci je tvrdý jer, takže a zůstalo. Zvolání „Jene“ – proběhla přehláska, před (ě) je měkká souhláska „J“ , na konci není tvrdý jer, ale aamohláska,
Vl. ědomosti z historickíé mluvnice.
Dnes už se původní tvary „Jene“ běžně nepoužívají, totiž postupně jediné správné oslovení z pohledu vývoje jazyka bylo nahrazenno . p. " Jane", což zjednodušilo pravidla.
Odpověděl/a – 4.srpen 16:15
Souvisí to s hláskovýjmi změnami, tzv. přehláskou „a v e“ ve 12. století. Ke změně došlo tehdy, , když před (a) byla měkká (změkčená) souhláska a za „a“ nenásledovala tvrdá.
Janъ – na konci je tvrdý jer, takže a zůstalo. Zvolání „Jene“ – proběhla přehláska, před (ě) je měkká souhláska „J“ , na konci není tvrdý jer, ale měkké n(ь) tedy n s měkkým jerem, který se změnil v ě, později v e, jindyna konci jery zanikly. Jde tedy o změnu a v e, jindy i na konci slova mezi měkkými hláskami. V uvedené době existovaly souhlásky tvrdé, měkké a změkčené. a tvrdý a měkký jer. Ty sudé jery zanikly a změnily se v samohlásky, liché zanikly podle tzv. Havlíkova jerového pravidla. Už jsem několikrát pravidlo citovala u zániku jerů. Npř. švec x ševče,
Vl.vědomosti z historické mluvnice.
Dnes už se původní tvary „Jene“ běžně nepoužívají, totiž postupně jediné správné oslovení z pohledu vývoje jazyka bylo nahrazeno .5.. p. " Jane", což zjednodušilo pravidla. např. při skloňování.