Historie úprav
Odpověděl/a – 25.červenec 14:45
To je celé úplná blbost.
Proč se, proboha, nejprve nenaučíš myslet, pak si něco o tom nenastuduješ, a až pak, případně, položíš otázku? Vždyť je to pořád, jako s dětmi z mateřské školy.
Podle morální theologie (katholické, orthodoxní) extra ecclesiam nulla salus. To je pravda, z pohledu dogmatiky, zjevení a thesis božské pravdy, je to božská pravda. Ovšem nám, lidem, poněkud nepřísluší posuzovat, kdo je, a kdo není členem jedné svaté, apoštolské, katholické církve Kristovy.
V zásadě je ku spáse nutný křest, což já třeba pokřtěný jsem, aniž bych se o to jakkoli zasloužil, a to křest platný, což nezbytně neznamená, že je povolený, hodný či správný. Platný křest je, pokud je ve jménu trojice, vodou, a pokud ten, kdo křtí, hodlá konat, co koná církev. To poslední je trošku složitější, ale pro toto irrelevantní, protože, jednoduše, křest je platný i od kacýřů, protestantů, dokonce i od švihlých apoštoláků či evangelikálů, až na křest jehovistický, mormonský či podobných, netrojičních, sekt.
Už jsme to tady, kdesi, probírali: co se stane s těmi, ke kterým se nedostane evangelium, nikdo neví. Proč to nikdo neví? No, protože antický svět s tím, poněkud, nepočítal, hranice světa byly někde v půlce Egypta, a dál bylo hit sunt leones. Tehdejší lidé neměli sebemenší tušení o existenci Agoriginal, původních obyvatel Ameriky, nebo lidožroutských kmenů někde v Amazonii. Takže: je to boží tajemství.
Stejně tak morální theologie učí, že má člověk žít v souladu se svým svědomím. To nežije skoro nikdo, kdybych pokaždé, co jsem slyšel „já vím, ale já to dělám kvůli …“, „já vím, ale já to dělám pro …“, etc., dostal cent, tak jsem dollarový millionář.
Stejně tak, z pohledu theologického, je rozum „božím darem“ a máme ho užívat. Pokud užívám rozum, tak mi prostou logickou dedukcí, prostou kausalitou ve smyslu karteziánského myšlení, dojde, že všecky ty zkazky v Bybelu, nebo tradici, či něčem podobném, jsou pouhou mythologií, tu prostě mythologií, tu účelovým konstruktem k ovládání mas. A musel bych jít proti svému svědomí, pokud bych potom šel někde do kostela, a tam, na základě tohoto lidského konstruktu se pokřižoval a řekl „in nomine patris, et filii, et spiriti sancti, amen.“
Pakliže, pro toto, připustíme, že přes všecky tyto skutečnosti se mýlím, a ten trojjediný bůh opravdu existuje, tak ale já před ním stanu s čistým svědomím, a podle toho budu souzen. Rozhodně budu souzen mírněji, než ten, kdo sice chodil 3× tejdně ke zpovědi, ale to jenom proto, protože se svým svědomím neřídí.
To je asi celý příběh, jako. Zase hledáš složitosti, kde nejsou.
Odpověděl/a – 25.červenec 14:55
To je celé úplná blbost.
Proč se, proboha, nejprve nenaučíš myslet, pak si něco o tom nenastuduješ, a až pak, případně, položíš otázku? Vždyť je to pořád, jako s dětmi z mateřské školy.
Podle morální theologie (katholické, orthodoxní) extra ecclesiam nulla salus. To je pravda, z pohledu dogmatiky, zjevení a thesis božské pravdy, je to božská pravda. Ovšem nám, lidem, poněkud nepřísluší posuzovat, kdo je, a kdo není členem jedné svaté, apoštolské, katholické církve Kristovy.
V zásadě je ku spáse nutný křest, což já třeba pokřtěný jsem, aniž bych se o to jakkoli zasloužil, a to křest platný, což nezbytně neznamená, že je povolený, hodný či správný. Platný křest je, pokud je ve jménu trojice, vodou, a pokud ten, kdo křtí, hodlá konat, co koná církev. To poslední je trošku složitější, ale pro toto irrelevantní, protože, jednoduše, křest je platný i od kacýřů, protestantů, dokonce i od švihlých apoštoláků či evangelikálů, až na křest jehovistický, mormonský či podobných, netrojičních, sekt.
Už jsme to tady, kdesi, probírali: co se stane s těmi, ke kterým se nedostane evangelium, nikdo neví. Proč to nikdo neví? No, protože antický svět s tím, poněkud, nepočítal, hranice světa byly někde v půlce Egypta, a dál bylo hit sunt leones. Tehdejší lidé neměli sebemenší tušení o existenci Agoriginal, původních obyvatel Ameriky, nebo lidožroutských kmenů někde v Amazonii. Takže: je to boží tajemství.
Stejně tak morální theologie učí, že má člověk žít v souladu se svým svědomím. To nežije skoro nikdo, kdybych pokaždé, co jsem slyšel „já vím, ale já to dělám kvůli …“, „já vím, ale já to dělám pro …“, etc., dostal cent, tak jsem dollarový millionář.
Stejně tak, z pohledu theologického, je rozum „božím darem“ a máme ho užívat. Pokud užívám rozum, tak mi prostou logickou dedukcí, prostou kausalitou ve smyslu karteziánského myšlení, dojde, že všecky ty zkazky v Bybelu, nebo tradici, či něčem podobném, jsou pouhou mythologií, tu prostě mythologií, tu účelovým konstruktem k ovládání mas. A musel bych jít proti svému svědomí, pokud bych potom šel někde do kostela, a tam, na základě tohoto lidského konstruktu se pokřižoval a řekl „in nomine patris, et filii, et spiriti sancti, amen.“
Pakliže, pro toto, připustíme, že přes všecky tyto skutečnosti se mýlím, a ten trojjediný bůh opravdu existuje, tak ale já před ním stanu s čistým svědomím, a podle toho budu souzen. Rozhodně budu souzen mírněji, než ten, kdo sice chodil 3× tejdně ke zpovědi, ale to jenom proto, protože se svým svědomím neřídí.
Jednak jsem měl v životě období, ve kterém jsem byl věřící, a dokonce aktivní člen institucionalisovaného náboženství, no a protože se dívám kolem sebe, buďto jinak, nebo více, než většina lidí, tak vidím věci, které většina lidí nevidí, tak z toho těžím. Potom, jednoduché, korrektní, přímočaré a fairové lidi jsem v žádné náboženské skupině, či církvi, nepotkal: ba naopak: je to banda přizdisráčů, připosraných, zamindrákovaných a bojácných lidí, bez urážky. Tak to prostě je, více, či méně, ale v zásadě: ano! A můj instinkt mi říká, že žádný „strejda“ nahoře není, že to je celé jenom konstrukt k oblbování přizdisráčů, připosranců a zamindrákovaných poserů. Ztotožňuji se s postulátem Friedricha Nietzscheho: „Potřeba víry, něčeho rozhodného v ano nebo ne, je důkazem slabosti; všechna slabost je slabost vůle. Člověk víry, člověk věřící, je nutně člověk malý. Z toho plyne, že „svoboda ducha“, tj. nevíra jako instinkt, je podmínkou velikosti.“ (Der Wille zur Macht).
To je asi celý příběh, jako. Zase hledáš složitosti, kde nejsou.