Historie úprav
Odpověděl/a – 19.červenec 11:01
To je hodně obsáhlé thema.
Obecně vzato, stát je jakousi kvasiosobou, která je podobná právnické osobě, ovšem oproti běžné právnické osobě, nebo osobě jí na roveň postavené (trustu, územnímu samosprávnému celku atp.), stát není zastupován jedním orgánem, např. jednatelem, statutárním orgánem atp., ale je zastupován více podosobami, které se zovou organisační jednotky státu: patří mezi to finanční prokuratura, praesident republiky, Ústavní soud, Úřad práce, ale i každý jednotlivý ústavní činitel v mezích jeho pravomoci: soudce, když má na sobě talár a vynáší usnesení / rozsudek, poslanec, když zvedá, nebo nezvedá, hnátu ve sněmovně etc. etc. Margem státu jsou jeho hranice, plus hranice jeho terrainu na území cizího státu – velvyslanectví, konsulátu atp.
Stejně, jako jednatel osoby s ručením omezením nemůže authoritativně rozhodnout o právech jiné osoby akciové společnosti, nemůže stát authoritativně rozhodnout mimo terrain své působnosti.
Proto, vždy a všude, je válečný konflikt započat okamžikem, kdy noha kombatanta jednoho státu překročí výsostnou hranici druhého státu, aniž by se tak dělo na základě práva – mezinárodní dohody, dohody mezi těmi dvěma státy atp.
Pak jsou mezinárodní úmluvy: třeba za začátek potencionálního konfliktu s Říší německou bychom byli vinni my (RČS), protože jsme, jako první, mobilisovali, čímž jsme dali průchod právu Říši mobilisovat se rovněž, a stejně tak preventivně nás napadnout. Tady z toho Ti může začít docházet, že není tak jednoduché určit, z právního hlediska, viníka „krise“ na Ukrajině, když přesně nevíme, co se dělo u hranic s RF.
Takže: WWII de iure začal Slovenský štát okamžikem, kdy první noha vojáka Slovenského štátu překročila hranici s Rzeczpospolitou.
Samotný „obchod“, ať už jakýkoli, není z pohledu mezinárodního práva válkou.
Odpověděl/a – 19.červenec 12:53
To je hodně obsáhlé thema.
Obecně vzato, stát je jakousi kvasiosobou, která je podobná právnické osobě, ovšem oproti běžné právnické osobě, nebo osobě jí na roveň postavené (trustu, územnímu samosprávnému celku atp.), stát není zastupován jedním orgánem, např. jednatelem, statutárním orgánem atp., ale je zastupován více podosobami, které se zovou organisační jednotky státu: patří mezi to finanční prokuratura, praesident republiky, Ústavní soud, Úřad práce, ale i každý jednotlivý ústavní činitel v mezích jeho pravomoci: soudce, když má na sobě talár a vynáší usnesení / rozsudek, poslanec, když zvedá, nebo nezvedá, hnátu ve sněmovně etc. etc. Margem státu jsou jeho hranice, plus hranice jeho terrainu na území cizího státu – velvyslanectví, konsulátu atp.
Stejně, jako jednatel osoby s ručením omezeným nemůže authoritativně rozhodnout o právech jiné osoby akciové společnosti, nemůže stát authoritativně rozhodnout mimo terrain své působnosti.
Proto, vždy a všude, je válečný konflikt započat okamžikem, kdy noha kombatanta jednoho státu překročí výsostnou hranici druhého státu, aniž by se tak dělo na základě práva – mezinárodní dohody, dohody mezi těmi dvěma státy atp.
Pak jsou mezinárodní úmluvy: třeba za začátek potencionálního konfliktu s Říší německou bychom byli vinni my (RČS), protože jsme, jako první, mobilisovali, čímž jsme dali průchod právu Říši mobilisovat se rovněž, a stejně tak preventivně nás napadnout. Tady z toho Ti může začít docházet, že není tak jednoduché určit, z právního hlediska, viníka „krise“ na Ukrajině, když přesně nevíme, co se dělo u hranic s RF.
Takže: WWII de iure začal Slovenský štát okamžikem, kdy první noha vojáka Slovenského štátu překročila hranici s Rzeczpospolitou.
Samotný „obchod“, ať už jakýkoli, není z pohledu mezinárodního práva válkou.
