Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 13.červenec 23:31

Podle mě je matce křivděno. Osobně neznám detaily ani tu matku, ale nezná je nikdo (obzvlášť z těch, kteří matku odsuzují a přejí ji všechno nejhorší)! Malá holčička přišla o oko, což je samozřejmě tragédie, domnívám se ale, že matka určitě nechtěla dceři nijak ublížit a ani nechtěla způsobit takové následky. Já SI MYSLÍM, že je situace zveličana, že matce bylo předtím jen něco doporučeno a ona se rozhodla to neudělat (na což na náslekdy toho – o několik týdnů – dcera na to oko oslepla). Motivy mohla mít různé, pravděpodobně se ale o dceru bála, bála se o její život, bála se operace. Kdo by se proboha nebál operace a to ještě oka/mozku a především, když jde o jeho/její malé dítě? Kdy taková operace velmi často MŮŽE být riziková a přivodit komplikace. Možná se matka domnívala, že to není až tak vážné, že operace by byla rizikovější a zkrátka odmítla DOPORUČENÍ lékaře. Za jedno, matka má sice odpovědnost, ale holčička si to způsobila sama – a očí jsou velmi, velmi snadno zranitelný orgán (stačí málo k oslepnutí), zbytek může být jen špatný úsudek na základě velkých obav…
Teď tvrdí, že na tom trvali, naléhali na ni (a většinou se to tak po tragédiích říká – i když to někdy nebývá pravda, jen to chcou zveličit a přehodit vinu na někoho jiného), ale kdyby to prsoě bylo tak urgentní, tak by ji pravděpodobně operovali – možná i bez matčina souhlasu (a kdo ví, co otec? my prsotě NIC nevíme)!
Proč krkavčí matka? Ty ji znáš? A proboha, doživotí za oko (a to ještě nepřímou vinou), proč se pořád zabýváš právními/soudními a morálními otázkami a vinou, když vůbec nemáš přehled o spravedlnosti, správné míře? Bože, doživotí, to ti připadá jako adekvátní trest – a to na zákaldě případu, o kterém nic nevíš (krom pár řádků v článku)? Podléháš předsudkům, domněnkám a emocím/vzrušení.

Člověk otočí až když ho to potká a až když se ocitne v situaci kdy bude odsuzován a souzen na základě něčeho, co úmyslně neudělal-nechtěl. Většinou (u většiny lidí) je jejich největším trestem jejich svědomí a výčitky. A pak se do toho ještě připlete stát a „znalecky“ odsoudí postiženého k vězení – což nepomůže nikomu. Něco jiného je, kdyby to byla opravdu ledabylá nebo špatná matka/člověk.
Většině lidem to tak nepřípadá ani jim to nedochází, ale aby se octli v nějaké takové podobné situaci, k tomu stačí málo… nepozornost, špatné rozhodnutí, špatná domněnka a i když úmysl nebyl špatný, může z toho vzniknout tragédie/pohroma.
Chyba (něčí a MOŽNÁ ani ne vyloženě matčina) stála holčičku oko a MOŽNÁ je to dobrá matka, která udělal tuto jednu chybu. A teď ještě pravděpodobně bude oddělena dcera od matky a matka od dcery (vězení). Holčička přišla o oko a teď příjde i o matku, naprostá „výhra“ – ještě ji možná bude čekat sociálka/děcák/náh­radní rodiče (jestli nikoho jiného nemá).
Jedna věc je jistá. Na základě informací, které máme, nelze vůbec říct, zda je to dobrá nebo špatná matka. Klidně to může být staroslivá a dobrá matka, která udělala špatné rozhodnutí a pokud to tak je, nezaslouží si za to takovou pohanu, odsuzování a ani vězení. Nechápu, jak nědko může odsuzovat na základě ničeho, repsektive TAK MÁLO, strašně málo informací. Bože, vždyť o té matce vůbec nikdo nic neví. KLidně to může být špatná matka, ale klidně taky nemusí…

Disraeli

Odpověděl/a – 13.červenec 23:43

Podle mě je matce křivděno. Osobně neznám detaily ani tu matku, ale nezná je nikdo (obzvlášť z těch, kteří matku odsuzují a přejí ji všechno nejhorší)! Malá holčička přišla o oko, což je samozřejmě tragédie, domnívám se ale, že matka určitě nechtěla dceři nijak ublížit a ani nechtěla způsobit takové následky. Já SI MYSLÍM, že je situace zveličana, že matce bylo předtím jen něco doporučeno a ona se rozhodla to neudělat (na což na náslekdy toho – o několik týdnů – dcera na to oko oslepla). Motivy mohla mít různé, pravděpodobně se ale o dceru bála, bála se o její život, bála se operace. Kdo by se proboha nebál operace a to ještě oka/mozku a především, když jde o jeho/její malé dítě? Kdy taková operace velmi často MŮŽE být riziková a přivodit komplikace. Možná se matka domnívala, že to není až tak vážné, že operace by byla rizikovější a zkrátka odmítla DOPORUČENÍ lékaře. Za jedno, matka má sice odpovědnost, ale holčička si to způsobila sama (samozeřjmě taky neúmyslně) – a očí jsou velmi, velmi snadno zranitelný orgán (stačí málo k oslepnutí), zbytek může být jen špatný úsudek na základě velkých obav… a už se to nese.
Teď tvrdí, že na tom trvali, naléhali na ni (a většinou se to tak po tragédiích říká – i když to někdy nebývá pravda, jen to chcou zveličit a přehodit vinu na někoho jiného), ale kdyby to prostě bylo tak urgentní, tak by ji pravděpodobně operovali – možná i bez matčina souhlasu (a kdo ví, co otec? my prostě NIC nevíme)!
Proč krkavčí matka? Ty ji znáš? A proboha, doživotí za oko (a to ještě nepřímou vinou), proč se pořád zabýváš právními/soudními a morálními otázkami a vinou, když vůbec nemáš přehled o spravedlnosti, správné míře? Bože, doživotí, to ti připadá jako adekvátní trest – a to na zákaldě případu, o kterém nic nevíš (krom pár řádků v článku)? Podléháš předsudkům, domněnkám a emocím/vzrušení.
Samozřejmě, že člověk vždy nese určitou míru zodpovědnosti, ale charakter člověka a hlavně úmysl je velmi důležitý (a to i podle práva). Každý může nepmyslně udělat chybu – i drobnou chybu – která však bude mít katastrofální do­pad.

Člověk otočí až když ho to potká a až když se ocitne v situaci kdy bude odsuzován (i soudem odsouzen) na základě něčeho, co úmyslně neudělal-nechtěl. Většinou (u většiny lidí) je jejich největším trestem jejich svědomí a výčitky, následný smutek i deprese. A pak se do toho ještě připlete stát a „znalecky“ odsoudí postiženého k vězení – což nepomůže nikomu. Nemluvě o mediálním a davovém lynči. Něco jiného je, kdyby to byla opravdu ledabylá nebo špatná matka/člověk.
Většině lidem to tak nepřípadá ani jim to nedochází, ale aby se octli v nějaké takové podobné situaci, k tomu stačí málo, velmi málo… nepozornost, špatné rozhodnutí, špatná domněnka a i když úmysl nebyl špatný, může z toho vzniknout tragédie/pohroma.
Chyba (něčí a MOŽNÁ ani ne vyloženě matčina) stála holčičku oko a MOŽNÁ je to dobrá matka, která udělala tuto jednu chybu. A teď ještě pravděpodobně bude oddělena dcera od matky a matka od dcery (vězení). Holčička přišla o oko a teď příjde i o matku, naprostá „výhra“ – ještě ji možná bude čekat sociálka/děcák/pěs­touni (jestli nikoho jiného nemá).
Jedna věc je jistá. Na základě informací, které máme, nelze vůbec říct, zda je to dobrá nebo špatná matka. Klidně to může být starostlivá a dobrá matka, která udělala špatné rozhodnutí a pokud to tak je, nezaslouží si za to takovou pohanu, odsuzování a ani vězení. Nechápu, jak někdo může odsuzovat na základě ničeho, repsektive TAK MÁLO, strašně málo informací. Bože, vždyť o té matce vůbec nikdo nic neví. KLidně to může být špatná matka, ale klidně taky nemusí…

Já jsem zlomyslný a přeji si, aby se plno těch odsuzovatelů jendou octlo v podobné situaci, kdy oni – nevinný nebo zkrátka dobrý člověk – budou veřejností (a možná i soudem) šmahem odsuzováni za něco, co úmyslně (ani podobně) nezppůsobili. Zde třeba může být matka vina a může to být i špatná (nebo lhostejná, což je totéž) matka. Ale v plno takových případech ten člověk byl prostě dobrý, čestný a udělal jen malou chybu – která navíc kolikrát byla ještě (později) zveličena.