Historie úprav
Odpověděl/a – 11.červen 0:02
- Víc cestovat. Cestování učí toleranci/snášenlivosti, jak tvrdil můj „jmenovec“. Člověk se naučí příjmat různé lidi, různé kultury, jejich mravy, způsbo života a podobně.
- Víc číst. To se týká hlavně filozofie a náboženství (které učí porozumění, pokoře, toleranci, přátelství,… u filozofie záleží jak která :D ). Krom filozofie i vědy, hlavně o vesmíru, o existenci a další (ale i celkově víc znalostí, víc otevřená mysl), kdy člověk vnímá tu obrovitost existence – vesmíru, historie – a běžné problémy lidí mu pak připadají trochu titěrné… Pak taky kultury a umění mohou mít podobný vliv.
- Meditovat – mysl i celkově přemýšlení se postupně mění, tím i celý přístup k mnoha věcem a mysl se celkově zklidňuje a soustředí se na přítomný okamžik, i když zrovna nemedituje.
I jiné duchovní cvičení kromě meditace nebo se zabýváním duchovnem (to už souvisí s tou četbou náboženských knih… nehledě na náboženství).
4. Snažit se o to… tedy i když je člověk třeba melancholik a
introvert, má se přinutit trochu víc komunikovat a být s lidmi (souvisí
i s tím cestováním). Když to člověk udělá, zjistí, že to není až
tak strašné, dá se do řeči i s cizími, bude přátelštější,
otevřenější a podobně. Je třeba říct, že charatker, ale ani temperament
není neměný (alespoň ne zcela)… člověk může být takový, jakým by si
přál být. Jen na tom musí pracovat. Spousta takových věcí (co souvisí
zrovna s charakterem a temperementem) je o vlastnostech, zvycích/návycích a
vědomostech+zkušenostech.
5. Rozhodně pomůže menší studium psychologie a sociologie (+antropologie).
Principiy, příčiny, proč a jak (se co děje, proč se tak někdo chová, co
to způsboju, s jakými problémy lidé – většina lidí – zápasí). To
může dodat nadhled, porozumění, pochopení, soucit a toleranci i vůči
nepříjemným lidem. I když s nimi nesouhlasíš, můžeš je odsoudit
(jejich chování), dokážeš je do jisté míry pochopit, protože každý má
svůj příběh, své démony, problémy,…
Bokem bych dal za 6. Přírodu. Která spíš může fungovat jako takové
baterky a podobně, čili takové dodání pozitivismu. A může souviset
s celou planetou (než přímo lidmi).
Záleží ale, jak je otázka myšlena. Jestli myslíš, ať se ti líbí
kdekoli na planetě (prostředí) nebo se to týká hlavně lidí/lidské
společnosti nebo nějak všeobecně. Já jsem to bral hlavně z lidské
společnosti – různé lidé, mravy, zvyky, země s jejich
odlišnostmi,…
K někrerým těm bodům výše bych ještě rád řekl, že tolerantní
neznamená být lhostejný. Toleranci typu Ježíš („nastav i druhou
tvář“ a podobně), to není něco, co by se mi líbilo. To už vnímám
spíš jako pasivitu, naivitu, oddanost/lhostejnost atd. Někdo tě bodne
dýkou a ty na něj: „promiň, že jsem ti zašpinil košili svou krví,
bratře“. To už je moc… 😂
Odpověděl/a – 11.červen 0:06
- Víc cestovat. Cestování učí toleranci/snášenlivosti, jak tvrdil můj „jmenovec“. Člověk se naučí příjmat různé lidi, různé kultury, jejich mravy, způsbo života a podobně.
- Víc číst. To se týká hlavně filozofie a náboženství (které učí porozumění, pokoře, toleranci, přátelství,… u filozofie záleží jak která :D ). Krom filozofie i vědy, hlavně o vesmíru, o existenci a další (ale i celkově víc znalostí, víc otevřená mysl), kdy člověk vnímá tu obrovitost existence – vesmíru, historie – a běžné problémy lidí mu pak připadají trochu titěrné… Pak taky kultury a umění mohou mít podobný vliv.
- Meditovat – mysl i celkově přemýšlení se postupně mění, tím i celý přístup k mnoha věcem a mysl se celkově zklidňuje a soustředí se na přítomný okamžik, i když zrovna nemedituje.
I jiné duchovní cvičení kromě meditace nebo se zabýváním duchovnem (to už souvisí s tou četbou náboženských knih… nehledě na náboženství).
4. Snažit se o to… tedy i když je člověk třeba melancholik a
introvert (či cholerik), má se přinutit trochu víc komunikovat a být
s lidmi (souvisí i s tím cestováním). Když to člověk udělá, zjistí,
že to není až tak strašné, dá se do řeči i s cizími, bude
přátelštější, otevřenější a podobně. Účelově se snažit o změnu
způsobu myšlení/přístupu. Je třeba říct, že mysl, charatker, ale ani
temperament nejsou neměnné (alespoň ne zcela)… člověk může být
takový, jakým by si přál být. Jen na tom musí pracovat. Spousta takových
věcí (co souvisí zrovna s charakterem a temperementem) je o vlastnostech,
zvycích/návycích a vědomostech+zkušenostech. Zbytek je zase o intelektu,
schopnostech, dovednostech a fyzické schránce.
5. Rozhodně pomůže menší studium psychologie a sociologie (+antropologie).
Principiy, příčiny, proč a jak (se co děje, proč se tak někdo chová, co
to způsboju, s jakými problémy lidé – většina lidí – zápasí). To
může dodat nadhled, porozumění, pochopení, soucit a toleranci i vůči
nepříjemným lidem. I když s nimi nesouhlasíš, můžeš je odsoudit
(jejich chování), dokážeš je do jisté míry pochopit, protože každý má
svůj příběh, své démony, problémy,…
Bokem bych dal za 6. Přírodu. Která spíš může fungovat jako takové
baterky a podobně, čili takové dodání pozitivismu. A může souviset
s celou planetou (než přímo lidmi).
Záleží ale, jak je otázka myšlena. Jestli myslíš, ať se ti líbí
kdekoli na planetě (prostředí) nebo se to týká hlavně lidí/lidské
společnosti nebo nějak všeobecně. Já jsem to bral hlavně z lidské
společnosti – různé lidé, mravy, zvyky, země s jejich
odlišnostmi,…
K někrerým těm bodům výše bych ještě rád řekl, že tolerantní
neznamená být lhostejný. Toleranci typu Ježíš („nastav i druhou
tvář“ a podobně), to není něco, co by se mi líbilo. To už vnímám
spíš jako pasivitu, naivitu, oddanost/lhostejnost atd. Někdo tě bodne
dýkou a ty na něj: „promiň, že jsem ti zašpinil košili svou krví,
bratře“. To už je moc… 😂