Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 30.květen 12:19

Příjde na to… na stát, kde chceš nabýt občanství. Někde to mají snazší, jinde je to těžší. Většinou převládá, že je to složitější a mají přísnější podmínky. Každá země ma však své podmínky (i vyjímky) a ty jsou individuální. Těch je víc, je tam například ten pobyt – trvalý pobyt a to po určitou dobu (často řadu let), práce, jazyk a další věci. Pak jsou tam faktory, které mohou usnadnit získání občanství – jako třeba svatba s tamější občankou – což ovšem nezaručuje automatické nabytí občanství, jak se mnoho lidí mylně domnívá. Je to jenom plus, které může pomoci, v některých zemích je pak snadné díky tomu získat třeba zelenou kartu – což rozhodně není občanství, ale (jen) povolení k dlouhodobému pobytu.
Nejproblematičtější a dlouhodobá podmínka bývá právě ten pobyt = že tam musí ten člověk řadu let bydlet, aby měl vůbec nárok na udělení občanství. Pokud tam někdo už roky bydlí (teď záleží, jak dlouho a kolik ten stát požaduje), má tam práci, zná jazyk a podobně, tak to má celkem v suchu. Stačí splnit nějaké zkoušky (jazykové a o znalostech té země).

Reálně ale není tak složité získat občanství, jak se to v těch některých státech maskuje. Upravují to zákony, mohou být i přísne, ale jsou to spíš jen formality a možností je víc – čili existují vyjímky. Máš třeba čestné občanství, což se dává za zásluhy v tom státě (některé státy to udělují víc, jiné jen zřídka)… ale to hlavní je, že když jsi tam třeba aktivní – podnikáš tam, investuješ tam, na něčem se podílíš (organizace, spolky, nějaká forma iniciativy), máš velký zájem o udělení občanství a požádáš o něj – nebudou ti většinou bránit v tom ho získat. Dostaneš „normální“ občanství, ale díky té iniciativě a jisté nápomoci místní komunitě (státu, některé oblasti, kraji, městu, obci, pár lidem,.. je celkem jedno v jaké míře), tak k tomu přihlédnou a je to jakoby to „čestné“ občanství – tedy jako, že ti ho dají hlavně i za to, že jsi něčím prospěšný. Zkrátka přihlédnou k tomu, co tam v tom státě děláš a když je to něco prospěšného/ná­pomocného, je to velké plus, které ti to občanství docela zajistí – hlavně když o něj člověk velmi stojí. Znáš jazyk, máš informace o tom státě a jsi tam prospěšný, tak ti občanství dají, i když tam nebydlíš třeba takových těch 20 let – upustí od toho.

Disraeli

Odpověděl/a – 30.květen 12:22

Příjde na to… na stát, kde chceš nabýt občanství. Někde to mají snazší, jinde je to těžší. Většinou převládá, že je to složitější a mají přísnější podmínky. Každá země ma však své podmínky (i vyjímky) a ty jsou individuální. Těch je víc, je tam například ten pobyt – trvalý pobyt a to po určitou dobu (často řadu let), práce, jazyk a další věci. Pak jsou tam faktory, které mohou usnadnit získání občanství – jako třeba svatba s tamější občankou – což ovšem nezaručuje automatické nabytí občanství, jak se mnoho lidí mylně domnívá. Je to jenom plus, které může pomoci, v některých zemích je pak snadné díky tomu získat třeba zelenou kartu – což rozhodně není občanství, ale (jen) povolení k dlouhodobému pobytu.
Nejproblematičtější a dlouhodobá podmínka bývá právě ten pobyt = že tam musí ten člověk řadu let bydlet, aby měl vůbec nárok na udělení občanství. Pokud tam někdo už roky bydlí (teď záleží, jak dlouho a kolik ten stát požaduje), má tam práci, zná jazyk a podobně, tak to má celkem v suchu. Stačí splnit nějaké zkoušky (jazykové a o znalostech té země).

Reálně ale není tak složité získat občanství, jak se to v těch některých státech maskuje. Upravují to zákony, mohou být i přísne, ale jsou to spíš jen formality a možností je víc – čili existují vyjímky. Máš třeba čestné občanství, což se dává za zásluhy v tom státě (některé státy to udělují víc, jiné jen zřídka)… ale to hlavní je, že když jsi tam třeba aktivní – podnikáš tam, investuješ tam, na něčem se podílíš (organizace, spolky, nějaká forma iniciativy), máš velký zájem o udělení občanství a požádáš o něj – nebudou ti většinou bránit v tom ho získat. Dostaneš „normální“ občanství, ale díky té iniciativě a jisté nápomoci místní komunitě (státu, některé oblasti, kraji, městu, obci, pár lidem,.. je celkem jedno v jaké míře), tak k tomu přihlédnou a je to jakoby to „čestné“ občanství – tedy jako, že ti ho dají hlavně i za to, že jsi něčím prospěšný. Zkrátka přihlédnou k tomu, co tam v tom státě děláš a když je to něco prospěšného/ná­pomocného, je to velké plus, které ti to občanství docela zajistí – hlavně když o něj člověk velmi stojí. Znáš jazyk, máš informace o tom státě a jsi tam prospěšný, tak ti občanství dají, i když tam třeba nebydlíš takových těch 20 let, keré požadují – upustí od této nebo i jiných podmínek.