Odpověděl/a – 1.květen 18:06
Ano. Jakés také psychologické principy by tam měly být a měl by se jimi
kněz řídit. Ale kvůli tomu nemusel studovat psychologii (a příbuzné
obory).
Jedná se hlavně o pokání, vyzpovídání a dostání rozhřešení, či
celkově smíření (člověka s Bohem ale hlavně i sám se sebou, svou
duší, svědomím, atd). Kněz by se měl tedy vyznat v otázkách
duchovních, náboženských (a tím i částečně životních) a podle toho
radit.
Člověk se může kát, modlit k Bohu/bohu a a žádat o odpuštění
i sám. Nebo se chodí na hromadné bohoslužby a podobně. Zpověď je jedna
z forem a možností, je to individuální pomoc, kdy je kněz řekneme
takovým prostředníkem mezi člověkem a Bohem (skrze jeho vysvěcení a
znalosti) – čili taková odborná pomoc/konzultace v otázce duchovní.
Jinak něco podobného existuje a existovalo i mimo katolickou církev.
Ona náboženská otázka se zabývá mnohým, včetně každodenního
života, dobra a zla a různých problémů. Skoro každé náboženství má
svatou knihu nebo svaté texty, přikázání a (morální) kodexy a moudra.
A mniši (nejen katoličtí) se těmito zásadami víry řídí a díky tomu,
že se v nich orientují, mohou pomoci ostatním. Takže to v jistém ohledu a
do jisté míry je i psychická (jakože psychologická) pomoc (může být…
záleží taky na knězi, asi jako když taky záleží i na psychologovi). Je
celkem jedno jestli kněz nebo nějaký psycholog, důležité je hlavně to,
aby to byl člověk pozorný, nápomocný a poslouchající. Mnoho lidí akorát
potřebuje být slyšet, musí se vymluvit a doslova vypovídat ze svých
pocitů a problémů… Tím mu spadne kámen ze srdce a odlehčí se mu (je
možno se takto upřímně a od srdce bavit i s přáteli..
V případě kněze, psychologa a dalších se jedná o odborníka, který
dokáže i vhodně poradit, utěšit, motivovat, dodat víru, odvahu, nadhled,
poskytnout smíření,…).
Odpověděl/a – 1.květen 18:12
Ano. Jakéstakés psychologické principy by tam měly být a měl by se jimi
kněz řídit. Ale kvůli tomu nemusel studovat psychologii (a příbuzné
obory).
Jedná se hlavně o pokání, vyzpovídání a dostání rozhřešení, či
celkově smíření (člověka s Bohem ale hlavně i sám se sebou, svou
duší, svědomím, atd). Kněz by se měl tedy vyznat v otázkách
duchovních, náboženských (a tím i částečně životních) a podle toho
radit.
Člověk se může kát, modlit k Bohu/bohu a a žádat o odpuštění
i sám. Nebo se chodí na hromadné bohoslužby a podobně. Zpověď je jedna
z forem a možností, je to individuální pomoc, kdy je kněz řekněme
takovým prostředníkem mezi člověkem a Bohem (skrze jeho vysvěcení a
znalosti) – čili taková odborná pomoc/konzultace v otázce duchovní.
Jinak něco podobného existuje a existovalo i mimo katolickou církev.
Ona náboženská otázka se zabývá mnohým, včetně každodenního
života, dobra a zla a různých problémů. Skoro každé náboženství má
svatou knihu nebo svaté texty, přikázání a (morální) kodexy a moudra.
A mniši (nejen katoličtí) se těmito zásadami víry řídí a díky tomu,
že se v nich orientují, mohou pomoci ostatním. Takže to v jistém ohledu a
do jisté míry je i psychická (jakože psychologická) pomoc. Může být…
záleží taky na knězi, asi jako když taky záleží i na psychologové. Je
celkem jedno jestli kněz nebo nějaký psycholog, důležité je hlavně to,
aby to byl člověk pozorný, nápomocný, poslouchají a morální. Mnoho lidí
akorát potřebuje být slyšet, musí se vymluvit a doslova vyzpovídat ze
svých pocitů a problémů… Tím mu spadne kámen ze srdce a odlehčí se
mu – je možno se takto upřímně a od srdce bavit i s přáteli..
Zároveň to s někým sdílí, zároveň to řekl nahlas, přiznal si to,
hledá pomoc a srovnal si to (myšlenky i celou problematiku).
V případě kněze, psychologa a dalších se jedná o odborníka, který
dokáže i vhodně poradit, utěšit, motivovat, dodat víru, odvahu, nadhled,
poskytnout smíření,…