Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 16.březen 15:03

Daně byly různě už ve starověku, ale většinou jich nebylo moc, někdy někde třeba ani nebyly a velice často daně představovaly doslvoa daň za bepzečnost = tedy na armádu… pak se začaly vymýšlet nové a složitější daně na blbosti (i dnes má většina státu zcela nesmyslné/nepot­řebné a vysoké daně, neopodstatněně vybírající).
Byly různé daně, vybíraly se přímo (vyběrčími), často suroviny/plodi­ny/zvěř, pravidelná pežní částka nebo i procentní částka z něčeho.
Poprvé nevím, ale asi v Egyptě nebo některém mezopotámském státě, pak Indie a v různých říčích v tom okolí byly taky daně.

Státy, kde nejsou daně moc není, ale jsou státy, kde mají nulové daně, poplatky a podobně. Za prvé malá procenta a za druhé jen některé daně (třeba přidanou hodnotu – ale kolikrát ani to ne) anebo jen pro některé, stejnětak například mají bezplatné zdravotnictví nebo sociální pojištění/systém a podobně.

Třeba v Brunejji nejsou vůbec žádné daně, zdravotnictví a školství zdarma atd. Jediný „povinný výdaj“ ze strany občanů je 5 % ze svých výplat do takového speciálního (zajišťovacího, zaopatřujícího) fondu, státem spravovaného.
V Ománu totéž, žádné daně, zdravotnictví zdarma a podobně a občané nemají vůbec žédný takový výdaj (ani nějakých 5 % jako v Bruneji).
Dále taky zmiňovaný Kuvajt, pak SAE, Bahrajn, Katar (ale fyzické osoby -podnikatelé – zde odádějí daň z příjmu), Saúdská Arábie, Monako, Bahamy, Bermudy, dřív i Andorra… a pak jsou tu státy označované jako „daňové ráje“ s výhodným/ne­náročným daňovým zatížením a jednodušší byrokracií (avšak to se týká hlavně firem, korporací, tedy právnikcých osob a vůbec podníkání… jsou to ale i výše zmíněné státy, třeba Monako, Bermudy, Lucembursko, Bahamy, Švýcarsko, Lichtenštejnsko,…).

Není to však tak, že tam nejsou daně jako vůbec, ale že lidé a fyzické osoby žádné daně neodvádějí. Ale jsou tam nějaké dané pro právnické osoby (firmy)… často jsou tam tedy daně z příjmu pro právnické osoby nebo daň z nemovitsoti (taky však jen pro firmy a organizace). Každopádně jsou to jinak státy s nulovým daňovým zatížením a občané nemají žádné takové výdaje. Kolikrát se to týká jen jejich občanů, přistěhovalci (za prací) často daně odvádějí (vetšinou daň z příjmů. zdraovtní a možná i sociální pojštění,…), taky záleží na situaci a taky pořád jsou na tom daňové líp, protože některé daně tam nejsou všeobecně jako DHP, nemovitostní daně a další. Ještě jsou rezidenti a další, ale to už záleží na té situaci a podle toho vypadají i jejich daně.
Stát, ve kterém nejsou daně neexistuje. V některých neexistují individuální osobní daně (které se dotýkají lidí ve vše směrech – příjmy a výdaje – plat, nákup, prodej/daň z přidané hodnoty, prodej/koupě nemovitostí, držení nemovistoí, silniční daně a další = nic takového… pokud to jsou nepodnikatelské aktivity. Podniky podobné daně odvádějí, ale třeba mnohem miň daní a s manším zatížením, takže jsou na tom pořád líp než ostatní státy i v totmo ohledu – tedy podníkání práv. osob).

Disraeli

Odpověděl/a – 16.březen 15:12

Daně byly různě už od starověku, ale většinou jich nebylo moc, někdy někde třeba ani nebyly a velice často daně představovaly doslova daň za bezpečnost = tedy na armádu… pak se začaly vymýšlet nové a složitější daně na blbosti (i dnes má většina státu zcela nesmyslné/nepot­řebné a vysoké daně, neopodstatněně vybírající). Některé daně se v historii zavedly, když byly potřeba, apk zůstaly i když už nebyly potřeba. Dnes se vymýšlí čím dál víc blostí, které opravdu potřeba nejsou – a jsou to naopak škodné věci.
Byly různé daně, vybíraly se přímo (vyběrčími), často suroviny/plodi­ny/zvěř, pravidelná pežní částka nebo i procentní částka z něčeho.
Poprvé nevím, ale asi v Egyptě nebo některém mezopotámském státě, pak Indie a v různých říčích v tom okolí byly taky daně.

Státy, kde nejsou daně moc není, ale jsou státy, kde mají nulové daně, poplatky a podobně. Za prvé malá procenta a za druhé jen některé daně (třeba přidanou hodnotu – ale kolikrát ani to ne) anebo jen pro některé, stejnětak například mají bezplatné zdravotnictví nebo sociální pojištění/systém a podobně.

Třeba v Brunejji nejsou vůbec žádné daně, zdravotnictví a školství zdarma atd. Jediný „povinný výdaj“ ze strany občanů je 5 % ze svých výplat do takového speciálního (zajišťovacího, zaopatřujícího) fondu, státem spravovaného.
V Ománu totéž, žádné daně, zdravotnictví zdarma a podobně a občané nemají vůbec žádný takový výdaj, jen nově nízké DPH.
Dále taky zmiňovaný Kuvajt, pak SAE, Bahrajn, Katar (ale fyzické osoby -podnikatelé – zde odádějí daň z příjmu), Saúdská Arábie, Monako, Bahamy, Bermudy, dřív i Andorra… a pak jsou tu státy označované jako „daňové ráje“ s výhodným/ne­náročným daňovým zatížením a jednodušší byrokracií (avšak to se týká hlavně firem, korporací, tedy právnikcých osob a vůbec podníkání… jsou to ale i výše zmíněné státy, třeba Monako, Bermudy, Lucembursko, Bahamy, Švýcarsko, Lichtenštejnsko,…).

Není to však tak, že tam nejsou daně jako vůbec, ale že lidé a fyzické osoby žádné daně neodvádějí. Ale jsou tam nějaké dané pro právnické osoby (firmy)… často jsou tam tedy daně z příjmu pro právnické osoby nebo daň z nemovitsoti (taky však jen pro firmy a organizace). Každopádně jsou to jinak státy s nulovým daňovým zatížením a občané nemají žádné takové výdaje. Kolikrát se to týká jen jejich občanů, přistěhovalci (za prací) často daně odvádějí (vetšinou daň z příjmů. zdraovtní a možná i sociální pojštění,…), taky záleží na situaci a pořád jsou na tom daňové líp, protože některé daně tam nejsou všeobecně, jako DHP, nemovitostní daně a další. Ještě jsou rezidenti a další, ale to už záleží na té situaci a podle toho vypadají i jejich daně.
Stát, ve kterém nejsou daně, neexistuje. V některých neexistují individuální, osobní daně (které se dotýkají lidí ve vše směrech – příjmy a výdaje – platy, nákup, prodej/daň z přidané hodnoty, prodej/koupě nemovitostí, držení nemovistoí, silniční daně a další = nic takového… pokud to jsou nepodnikatelské aktivity. Podniky podobné daně odvádějí, ale třeba mnohem miň daní a s menším zatížením, takže jsou na tom pořád líp, než ostatní státy i v totmo ohledu – tedy podníkání práv. osob).