Historie úprav
Odpověděl/a – 12.březen 21:50
Utrpení často posilní (pokud toho člověka rovnou na trvalo nezlomí, nezničí), zocelí charakter, dá zkušenosti, udělá lidi moudřejší, prostřednictvím utrpení lidí „zestárnou“ (psychicky, mentálně),… samozřejmě to člověk nevyhledává, ale příjde to často samo. Hlavně nedobrovolně.
Utrpení a bolest jsou nevyhnutelné, protože život není jen radost. Jeho
součástí je změna, vývoj, bolest, smrt a podobně. Věci, se kterými se
ani nedá moc dělat.. proto nedává moc smysl to „vyřešit problémy,
které nám to utrpení způsobují“. Problémy se samozřejmě mají a musí
řešit, ale jsou věci, se kterými nehneme, které neovlivníme. Jde jen
o to, jak se k tomu postavíme a příjmeme to (to též znamená řešit
problémy – zde to jsou však hlavně pocitové a psychické problémy), jak
zareagujeme a sneseme to. Ale to už je reakce na to utrpení, a to, co nám ho
způsobuje, ale samotnému utrpení se vyhnout vyloženě nedá. Problémy mohou
být různé, utrpení je prostě škoda a neštěstí, ale je to hlavně taky
psychické strádání. Nejde nemít problémy. Ty si nás najdou samy a každý
člověk má nějjaké problémy během celého života. Někdy větší jindy
menší (jindy i podle jejich vnímání, kterému sami dáváme váhu), ale ty
největší těžkosti jsou těmi utrpeními a jsou to právě ty, které
neovlivníme (některé situace nezměníme, minulé události taky ne, život
nikomu nevrátíme…).
Oběti jsou ztráty, takže obětovat, abychom se zbavili problémů, které
způsobují útrpení… to je takový bludný kruh. Nejsou totiž problémy
jako problémy a ne všechny způsobují utrpení. A abychom se zbavili
utrpení, věšinou nemusíme obětovat něco, co by nás pak
zklamalo/mrzelo.
Kolikrát jde jen o postoj. „Špatné“ a „dobré“ jsou taky jen úhly pohledů (i když hluboce zakotvené) a subjektivní nebo společenské vnímání. Proto příjde na to, jak moc nás něco ovlivní, co s tím uděláme a jak to příjmeme.
Odpověděl/a – 12.březen 21:52
Utrpení často posilní (pokud toho člověka rovnou na trvalo nezlomí, nezničí), zocelí charakter, dá zkušenosti, udělá lidi moudřejší, prostřednictvím utrpení lidí „zestárnou“ (psychicky, mentálně),… samozřejmě to člověk nevyhledává, ale příjde to často samo. Hlavně nedobrovolně.
Utrpení a bolest jsou nevyhnutelné, protože život není jen radost. Jeho
součástí je změna, vývoj, bolest, smrt a podobně. Věci, se kterými se
ani nedá moc dělat.. proto nedává moc smysl to „vyřešit problémy,
které nám to utrpení způsobují“. Problémy se samozřejmě mají a musí
řešit, ale jsou věci, se kterými nehneme, které neovlivníme. Jde jen
o to, jak se k tomu postavíme a příjmeme to (to též znamená řešit
problémy – zde to jsou však hlavně pocitové a psychické problémy, tedy
vnitřní problémy, které jsou reakcí na ty vnější), jak zareagujeme a
sneseme to. Ale to už je reakce na to utrpení, a to, co nám ho způsobuje,
ale samotnému utrpení se vyhnout vyloženě nedá. Problémy mohou být
různé, utrpení je prostě škoda a neštěstí, ale je to hlavně taky
psychické strádání. Nejde nemít problémy. Ty si nás najdou samy a každý
člověk má nějjaké problémy během celého života. Někdy větší jindy
menší (jindy i podle jejich vnímání, kterému sami dáváme váhu), ale ty
největší těžkosti jsou těmi utrpeními a jsou to právě ty, které
neovlivníme (některé situace nezměníme, minulé události taky ne, život
nikomu nevrátíme…).
Oběti jsou ztráty, takže obětovat, abychom se zbavili problémů, které
způsobují útrpení a pocity ztráty… to je takový bludný kruh. Nejsou
totiž problémy jako problémy a ne všechny vyloženě způsobují utrpení.
A abychom se zbavili utrpení, věšinou nemusíme obětovat něco, co by nás
pak zklamalo/mrzelo (a působilo nám smutek).
Kolikrát jde jen o postoj. „Špatné“ a „dobré“ jsou taky jen úhly pohledů (i když hluboce zakotvené) a subjektivní nebo společenské vnímání. Proto příjde na to, jak moc nás něco ovlivní, co s tím uděláme a jak to příjmeme.