Znáte ten pocit, kdy proběhnete cílovou páskou (ne nutně doslova) jako první? Chce se vám jásat, smát se, brečet…

Velmi Vám gratuluji k aurumové placatici. … Člověka někdy v soutěži zaskočí náhlá výhra nebo prohra. Nejhezčí jsou však životní výhry a nejhorší zase životní prohry. Avšak jedno souvisí s druhým.
Doplňuji:
Ráda si zasoutěžím nebo s někým zahraji nějakou společenskou hru, ale více mě potěší pokud vyhraje ten druhý než moje vlastní výhra. Kolikrát jsem se při Člověče nezlob se snažila, abych neměla první figurky v domečku.

Upravil/a: anonym

Srdečně gratuluji ke zlaté, Quentosi! 🙂
Naprosto přesně chápu, že je tvá radost o to větší, když si dokázal vyhrát ve stylu: Jen jsem si tak odskočil od plotny a vlastně mi o nic nejde…Přesně tahle fáze vyrovnanosti a dejme tomu i ledového klidu zračí to, že si je člověk sebou v jistém směru jistý. V takovém stavu „osvícení“ pak jdou i věci – jindy zdánlivě nepřekonatelné – skoro samy od sebe. Znám to. Příjemný pocit, co? 🙂
(Kdysi jsem šla na konkurs na jeden TV pořad jen tak z nudy. Měla jsem v jiném médiu super práci a tak po trémě ani památky, dychtivost také žádná. Prý jsem byla ve svém výkonu tak přirozená, uvolněná a důvěryhodná, že si mě nemohli nechat proklouznout pod rukama. 🙂

Hip Hip Huráá gratuluju Ti moc ke zlatu :))

ty pocity znám, když se mi něco podaří, tak je to bezva jásám si doma a mluvím sama se sebou a říkám si holka seš dobrá a když něco zvořu, tak se zasměju jakej jsem to já ale blbec :)
nervozitu znám ta je prevít, ze zkoušek, ale vždy jsem měla velké štěstí na otázky, které jsem uměla, jak z učňáku i u maturity velké štěstí..
nejhorší jsou životní zkoušky tam někdy ukápne slza :(

Chvíľka slávy, vnútorne si sľubujem oddych ale v diaľke vidím ďalšie cieľové pásky…
Mám pred sebou cieľ – žijem, keď cieľ stratím – koniec.

Ako je to u vás?

Takovy pocit jsem nikdy nezazila … a s moji inteligenci a " sportovnim " duchem asi ani nikdy nezaziju. ☹ Moje osobni cile , ktere si potaji sama sobe obcas septam , se mi darit ale plni . I kdyz to nekdy dloouho trva.
Vy jste inteligentni, na odpovedich je poznat i rozvazny , klidny … to je to, co me chybi. Gratuluji. I od odpovedi by jste mel dostat jeste medaili. Za reprezentaci. 🙂
Me by take jednu mohli dat. Za blbosti. 🙂 -iv-

Gratuluji a mám obrovskou radost, tentokrát jsme to nevěděli, takže jsme s kocourkem nedrželi ani palce, ani tlapičky 🙂.
Já osobně ve svém životě preferuji spíš úspěchy pracovní ( jiné nemám ), ale jednu podobnou příhodu mi to připomnělo. Kdysi jsem se rozhodla studovat dálkově VŠ, ale podnik nedal souhlas a bez toho to tenkrát nešlo. Sice jsem si zopakovala matiku a fyziku, ale pak jsem všechno pustila z hlavy. V den, kdy se konaly přijímačky jsem náhodou byla poblíž a tak jsem se rozhodla tam zajít, aspoň povzbudit ostatní. Někoho napadlo, že vlastně nejsem odhlášená, tak jsem si to šla zkusit a bez problémů přijímačky udělala.

je to takove zvlastni pohnuti u srdce,nevim,jak to popsat.neco mezi pychou,velkem sebevedomi v tu chvili a pocitu vitezství.to je hned po vbehu do cile.pak druha faze.pocit,ze mas neco pevne v rukou.citis se pevná,jako skála,nic te nerozhodi,nez­vykla,jsi si jist,sam s sebou.
Doplňuji:
gratuluji!mas trochu takove pocity o jakych pisi?

Upravil/a: pizlicka