Historie úprav
Odpověděl/a – 17.leden 7:56
Nemohu vědět, jak přesně to myslel právě autor této věty. Nicméně z podstaty pojmu introvert je více zahloubaný do svého nitra a svých myšlenek, případně do podstaty věcí, zatímco extravert má silnější potřebu vnímat, co tomu říkají ostatní kolem, jestli svým názorem nevybočí z řady, u koho si čím polepší a u koho pohorší, jak tím ostatní ovlivní atd. V jiných pojetích je introvert více zaměřen na subjektivní vnímání, zatímco extravert na tvrdou, hmatatelnou objektivitu.
Ta slova samotná označují pouze to, jestli je člověk zaměřený spíše „dovnitř“, nebo „ven“. Nelze říct, že jedno z toho je lepší a jedno horší. Jak introvert, tak extravert může být blb a mimoň, anebo vnímavý inteligentní člověk. Ostatně ani samotné koncepty introverze a extraverze nejsou úplně nesporné a absolutní – je to vlastně jen takové povrchní škatulkování, které nejde k podstatě. I ten, kdo je zaměřený do svého nitra, ho může vnímat vlastně dost povrchně, a i ten, kdo je zaměřený na sociální okolí a objektivní svět, ho může vnímat velmi jemně, podrobně a hluboce. A v různých psychologických modelech a teoriích můžou být tyto pojmy definovány vždy trochu jinak. Bez svého kontextu moc nedávají smysl.
Pozor na správné psaní: intrO, ale extrA.
Odpověděl/a – 17.leden 9:23
Nemohu vědět, jak přesně to myslel právě autor této věty. Nicméně z podstaty pojmu introvert je více zahloubaný do svého nitra a svých myšlenek, případně do podstaty věcí, zatímco extravert má silnější potřebu vnímat, co tomu říkají ostatní kolem, jestli svým názorem nevybočí z řady, u koho si čím polepší a u koho pohorší, jak tím ostatní ovlivní atd. V jiných pojetích je introvert více zaměřen na subjektivní vnímání, zatímco extravert na tvrdou, hmatatelnou objektivitu.
Ta slova samotná označují pouze to, jestli je člověk zaměřený spíše „dovnitř“, nebo „ven“. Nelze říct, že jedno z toho je lepší a jedno horší. Jak introvert, tak extravert může být blb a mimoň, anebo vnímavý inteligentní člověk. Ostatně ani samotné koncepty introverze a extraverze nejsou úplně nesporné a absolutní – je to vlastně jen takové povrchní škatulkování, které nejde k podstatě. I ten, kdo je zaměřený do svého nitra, ho může vnímat vlastně dost povrchně, a i ten, kdo je zaměřený na sociální okolí a objektivní svět, ho může vnímat velmi jemně, podrobně a hluboce. A v různých psychologických modelech a teoriích můžou být tyto pojmy definovány vždy trochu jinak. Bez svého kontextu moc nedávají smysl.
Pozor na správné psaní: intrO, ale extrA.
Opravuji podle správné připomínky od Annys: varianty extravert a extrovert si konkurují nejen v češtině i v angličtině, a to skoro od počátku: varianta “extravert” se objevila v roce 1916 a “extrovert” v roce 1918. Etymologicky správnější předložka v původní latinské podobě „extra“. Podoba „extro“ vznikla nejspíše kontaminací podle intro, tedy je tam použit interfix „o“, který normálně používáme k připojování kmenů, nikoliv k přizpůsobování předpon. Varianta „extravert“ je častější v odborných psychologických textech, varianta „extrovert“ má tendenci převažovat v obecné, laické mluvě. A v angličtině lze pozorovat s rozdvojením formy i rozlišení významu: odborný význam termínu se liší od obecného, laického. Takže je to jako téměř vždy: jsou-li možné dva způsoby psaní, většinou se nějak liší stylovou příznačností, významovým odstínem či konotacemi a tedy ty varianty nejsou úplně volně zaměnitelné. „Extroverze“ je prostě podobně „barbarizovaný“ tvar jako např. „potencionální“, ale každý nový jazyk a každé nové slovo vlastně vzniká zkomolením těch stávajících.
https://www.grammarphobia.com/blog/2016/01/extrovert-extravert.html