Historie úprav
Odpověděl/a – 20.říjen 13:20
Minulost
"Jednou ze zvláštností první republiky byla častá přítomnost kněží
v politice, a to včetně vlády a parlamentu.
Zatímco dnes zastávají vůdčí pozice v křesťanských stranách laici (řadoví věřící) a kněží mají aktivní politickou činnost zakázánu, dříve řídili konfesně vymezené strany právě kněží.
Nejvíce duchovních se nacházelo ve dvou nejsilnějších katolických stranách republiky, a to v Československé straně lidové (Mons. Jan Šrámek, rodák z Grygova) a Hlinkově slovenské ludové straně (Mons. Andrej Hlinka). Okrajově působili katoličtí kněží i ve straně agrární.
Dilema kněze-politika bylo trojí. V první řadě je církev univerzální institucí, která se nemá spojovat s jednou konkrétní stranou či skupinou, je určena pro všechny. Druhý problém byl však praktický, pokud došlo na sporné události ve vztahu státu a církve, komu měl být kněz loajální? Hájil zájem své strany, nebo se postavil na stranu církve (jíž složil jako kněz přísahu)
http://www.dejinyvpohode.cz/Articles/1301-2-Knezi+v+politice.aspx
2. Po roce 1989
A angažovaný kněz dnes?
Po roce 1989 lze u nás v případě kněží hovořit o přímé angažovanosti v politice naprosto výjimečně a církevní reprezentace se snaží udržovat pozici politické neutrality. To bezpochyby souvisí i s výrazným antiklerikálním naladěním české společnosti.
Obavy z přímé politické angažovanosti vyjádřil i papež Benedikt XVI., který vidí riziko především v tom, že posláním kněze je přispívat k utužování společenství věřících a jeho politická činnost by je mohla rozdělovat.
Kněz však současně nežije se svými farníky v nějakém vakuu a již
z tohoto důvodu by se měl orientovat ve společenském dění. A pokud
zazní v českém veřejném prostoru hlas církevních představitelů
k aktuálnímu dění, nemusí přece jít o nežádoucí klerikalismus.
Vždyť je zcela legitimní, stejně jako žádoucí, vyjádřit se kompetentně
a v duchu sociálního učení církve nebo koncilních dokumentů
k problémům, které pálí velkou část občanů, například k sociálním
otázkám, ke generačnímu soužití, k úrovni naší politické, mediální
a právní kultury či neprůhledných propojení ekonomiky a politiky. "
Autor: Jaroslav Šebek
http://www.katyd.cz/clanky/klerus-v-politice-drive-a-nyni.html
„Jeden farář se chtěl politicky angažovat, ale biskup mu to zakázal.
Církev má strach z politické činnosti“.
ttps://cs-cz.facebook.com/notes/josef-hurt/farář-hurt-zpovídá-přes-skype-a-podporuje-dobrovolný-celibát/10205281945120629/
Odpověděl/a – 20.říjen 13:21
Není to tak jednoznačné. Biskup nepovolil faráři angažovat se v politice. Pro církev je to nežádoucí.
Minulost
"Jednou ze zvláštností první republiky byla častá přítomnost kněží
v politice, a to včetně vlády a parlamentu.
Zatímco dnes zastávají vůdčí pozice v křesťanských stranách laici (řadoví věřící) a kněží mají aktivní politickou činnost zakázánu, dříve řídili konfesně vymezené strany právě kněží.
Nejvíce duchovních se nacházelo ve dvou nejsilnějších katolických stranách republiky, a to v Československé straně lidové (Mons. Jan Šrámek, rodák z Grygova) a Hlinkově slovenské ludové straně (Mons. Andrej Hlinka). Okrajově působili katoličtí kněží i ve straně agrární.
Dilema kněze-politika bylo trojí. V první řadě je církev univerzální institucí, která se nemá spojovat s jednou konkrétní stranou či skupinou, je určena pro všechny. Druhý problém byl však praktický, pokud došlo na sporné události ve vztahu státu a církve, komu měl být kněz loajální? Hájil zájem své strany, nebo se postavil na stranu církve (jíž složil jako kněz přísahu)
http://www.dejinyvpohode.cz/Articles/1301-2-Knezi+v+politice.aspx
2. Po roce 1989
A angažovaný kněz dnes?
Po roce 1989 lze u nás v případě kněží hovořit o přímé angažovanosti v politice naprosto výjimečně a církevní reprezentace se snaží udržovat pozici politické neutrality. To bezpochyby souvisí i s výrazným antiklerikálním naladěním české společnosti.
Obavy z přímé politické angažovanosti vyjádřil i papež Benedikt XVI., který vidí riziko především v tom, že posláním kněze je přispívat k utužování společenství věřících a jeho politická činnost by je mohla rozdělovat.
Kněz však současně nežije se svými farníky v nějakém vakuu a již
z tohoto důvodu by se měl orientovat ve společenském dění. A pokud
zazní v českém veřejném prostoru hlas církevních představitelů
k aktuálnímu dění, nemusí přece jít o nežádoucí klerikalismus.
Vždyť je zcela legitimní, stejně jako žádoucí, vyjádřit se kompetentně
a v duchu sociálního učení církve nebo koncilních dokumentů
k problémům, které pálí velkou část občanů, například k sociálním
otázkám, ke generačnímu soužití, k úrovni naší politické, mediální
a právní kultury či neprůhledných propojení ekonomiky a politiky. "
Autor: Jaroslav Šebek
http://www.katyd.cz/clanky/klerus-v-politice-drive-a-nyni.html
„Jeden farář se chtěl politicky angažovat, ale biskup mu to zakázal.
Církev má strach z politické činnosti“.
ttps://cs-cz.facebook.com/notes/josef-hurt/farář-hurt-zpovídá-přes-skype-a-podporuje-dobrovolný-celibát/10205281945120629/
Odpověděl/a – 20.říjen 13:48
Není to tak jednoznačné. Biskup nepovolil faráři angažovat se v politice. Pro církev je to nežádoucí.
Minulost
"Jednou ze zvláštností první republiky byla častá přítomnost kněží
v politice, a to včetně vlády a parlamentu.
Zatímco dnes zastávají vůdčí pozice v křesťanských stranách laici (řadoví věřící) a kněží mají aktivní politickou činnost zakázánu, dříve řídili konfesně vymezené strany právě kněží.
Nejvíce duchovních se nacházelo ve dvou nejsilnějších katolických stranách republiky, a to v Československé straně lidové (Mons. Jan Šrámek, rodák z Grygova) a Hlinkově slovenské ludové straně (Mons. Andrej Hlinka). Okrajově působili katoličtí kněží i ve straně agrární.
Dilema kněze-politika bylo trojí. V první řadě je církev univerzální institucí, která se nemá spojovat s jednou konkrétní stranou či skupinou, je určena pro všechny. Druhý problém byl však praktický, pokud došlo na sporné události ve vztahu státu a církve, komu měl být kněz loajální? Hájil zájem své strany, nebo se postavil na stranu církve (jíž složil jako kněz přísahu)
http://www.dejinyvpohode.cz/Articles/1301-2-Knezi+v+politice.aspx
2. Po roce 1989
A angažovaný kněz dnes?
Po roce 1989 lze u nás v případě kněží hovořit o přímé angažovanosti v politice naprosto výjimečně a církevní reprezentace se snaží udržovat pozici politické neutrality. To bezpochyby souvisí i s výrazným antiklerikálním naladěním české společnosti.
Obavy z přímé politické angažovanosti vyjádřil i papež Benedikt XVI., který vidí riziko především v tom, že posláním kněze je přispívat k utužování společenství věřících a jeho politická činnost by je mohla rozdělovat.
Kněz však současně nežije se svými farníky v nějakém vakuu a již
z tohoto důvodu by se měl orientovat ve společenském dění. A pokud
zazní v českém veřejném prostoru hlas církevních představitelů
k aktuálnímu dění, nemusí přece jít o nežádoucí klerikalismus.
Vždyť je zcela legitimní, stejně jako žádoucí, vyjádřit se kompetentně
a v duchu sociálního učení církve nebo koncilních dokumentů
k problémům, které pálí velkou část občanů, například k sociálním
otázkám, ke generačnímu soužití, k úrovni naší politické, mediální
a právní kultury či neprůhledných propojení ekonomiky a politiky. "
Autor: Jaroslav Šebek
http://www.katyd.cz/clanky/klerus-v-politice-drive-a-nyni.html
„Jeden farář se chtěl politicky angažovat, ale biskup mu to zakázal.
Církev má strach z politické činnosti“.
https://cs-cz.facebook.com/notes/josef-hurt/farář-hurt-zpovídá-přes-skype-a-podporuje-dobrovolný-celibát/10205281945120629/