Historie úprav
Odpověděl/a – 20.únor 17:20
Samozřejmě, že existovala pravidla pro tvoření zdrobnělin. Jednak existovaly přípony, jimiž se zdrobnělá jména tvořena, jednak docházelo k obměně samouhlásek i souhlásek.
To souviselo s původním tvarem základových slov – docházelo k přehláskám, zániku a vokalizaci jerů třeba při skloňování, hláskovým změnám atd.. Další změna souvisí s přeměnou kmenového skloňování na rodové, systém dlouhých samohlásek atd..
Byl to dlouhodobý proces, jen stručně.
bokъ – podle Havlíkova jerového pravidla jer zanikl = bok – dloužení bók – přípona ek – změna souhlásky k v č , ó se změnilo v uo – buoček – později v ú – (nedávno vložená otázka) – tak vznikl bůček.
bukъ – zanikl jer – buk – dloužení búk – změna k v č
před samohláskou e – změna ú – v au – bauček, pozdějí v ou
bouček.
..
Pokud vás zajímá, doplnila jsem ještě etymologii slov, tu samozřejmě
neznám zpaměti.
Psl. *bukъ je nejspíš výpůjčkou z germ. *bōkō- (něm. Buche, stangl. bōk, bēce, stisl. bōk, odtud pak i germ. slovo pro ‘knihu’, protože první runy byly asi psány na bukovou kůru.
bok, bůček, boční, bočnice, odbočit, vybočit, zabočit. Psl. *bokъ nemá jasné souvislosti. Spojuje se i se staroirským bacc ‘hák’, ř. báktron ‘hůl’ ,s původním významem ‘něco zakřiveného’.
Původ slov J. Rejzek Etymologický slovník
Odpověděl/a – 20.únor 17:22
Samozřejmě, že existovala pravidla pro tvoření zdrobnělin. Jednak existovaly přípony, jimiž se zdrobnělá jména tvořena, jednak docházelo k obměně samouhlásek i souhlásek.
To souviselo s původním tvarem základových slov – docházelo k přehláskám, zániku a vokalizaci jerů třeba při skloňování, hláskovým změnám atd.. Další změna souvisí s přeměnou kmenového skloňování na rodové, systém dlouhých samohlásek, diftongizace, monoftongizace atd..
Byl to dlouhodobý proces, jen stručně.
bokъ – podle Havlíkova jerového pravidla jer zanikl = bok – dloužení bók – přípona ek – změna souhlásky k v č , ó se změnilo v uo – buoček – později v ú – (nedávno vložená otázka) – tak vznikl bůček.
bukъ – zanikl jer – buk – dloužení búk – změna k v č
před samohláskou e – změna ú – v au – bauček, pozdějí v ou
bouček.
..
Pokud vás zajímá, doplnila jsem ještě etymologii slov, tu samozřejmě
neznám zpaměti.
Psl. *bukъ je nejspíš výpůjčkou z germ. *bōkō- (něm. Buche, stangl. bōk, bēce, stisl. bōk, odtud pak i germ. slovo pro ‘knihu’, protože první runy byly asi psány na bukovou kůru.
bok, bůček, boční, bočnice, odbočit, vybočit, zabočit. Psl. *bokъ nemá jasné souvislosti. Spojuje se i se staroirským bacc ‘hák’, ř. báktron ‘hůl’ ,s původním významem ‘něco zakřiveného’.
Původ slov J. Rejzek Etymologický slovník