Taky jste smutní, když dočtete dobrou knížku?

Ano. Když mě kniha chytne, přečtu ji jedním dechem a je mně líto, že příběh skončil. Pomůže mě začít číst knihu novou.
Ale velmi často se ke knize, která mě chytla, vracím a vychutnávám si znova třeba dialogy, některé situace, jazyk. Prožívám děj znova, ale již ne tak intenzívně.

Taky se mi to stává, naštěstí teď čím dál častěji, protože už nejde o překlady nebo učivo, to jsem spíš byla vždycky ráda, že už to mám za sebou:-)

ano, taky jsem to zažil. Naštěstí existuje spousta činností, které mi tento pocit dokáží rozptýlit. Je to onen známý svěrákovsko-uhlířovský recept, že „dělání všechny smutky zahání“…

Já i několik dní stále se mi děj vybavuje,myslím si,že je to normální.

Znám to,jako téměř všichni.
Nemá smysl poplakávat nad faktem,že čtenářů ubývá.A čím se to „alternuje“. Že jsou následky žalostné,alespoň já to tak vidím.....
Taková volovina – nejde si nevšimnout pravopisu(třeba tady,v příspěv­cich=malá tragedie),jak se leckdo upoceně vyjadřuje…neumějí to,jak by mohli,na Netu si to těžko ozřejmí.Atd.
A přibývají.
Tak jsem si tak trochu zaskučel.Nedalo mi to.

Smutný,to snad ani ne,protože se k ní mohu kdykoliv vrátit.Když se k ní po delším čase vrátím,tak ten příběh prožívám znova a fantazie znovu pracuje naplno.
To je to kouzlo o které jsou nečtenáři ochuzeni a které nenahradí sebelépe natočený film.

Knížky jsem hodně četla než jsem měla děti a když se mi hrozně moc líbila a já jí měla už dočtenou byla jsem z toho smutná.

Jsem na tom podobne a vracim se ke kniham.Mam je rada od detstvi a mrzi me,ze jsem par dobrych knih pujcila a dokonce mi byli zapreny a i toto se stava,pak je 2× smutno.