Proč autoři povídek přecházejí z minulého do přítomného času?

Je prirodzene lepšie stotožniť sa s príbehom, prežívať ho ako by pisateľ i čitateľ to priamo prežívali v opisovanom čase.
V prípade čase minulom v poviedke sa píšu prevažne spomienky aktéra príbehu, v čase prítomnom dej nás prenáša do súčasnosti, akoby sme boli priamo účastníkmi a v čase budúcom bývajú zväčša zamyslenie, myšlienky na budúcnosť, ako asi bude dej nasledovať.
PS.
možno naša češtinárka mi dá za neškolské vysvetlenie za ´nedostatočnú´, ale skúste sa zamyslieť na štruktúre čítanom príbehu, nielen na príbehu samotnom.

Proč autoři píší povídky? Chtějí, aby čtenář poznal část života hrdinů, jejich osudy, zkrátka skutečnost třeba tím, že uměleckou skutečnost kombinují s reálnou skutečností, navíc uplatňují svou fantazii, chtějí, aby čtenáře zaujali .. Dílo totiž plní i funkci estetickou, proto spisovatelé využívají různé jazykové prostředky i postupy, mezi něž patří i střídání časů …

Podstatou povídky je vypravování v čase minulém. ale pro oživení děje se uplatňuje i jiný způsob. Autor vypráví v přítomném čase a zmiňuje se o ději probíhajícím v minulosti, často odbočuje, vrací se, kombinuje, odlišuje svou řeč (vypravěče) od řeči postav – řeč přímá, nepřímá atd. Tím je dílo zajímavější a čtivější …

Další důvody uvedla led (takže hodnocení za 1:-))