Avatar uživatele
Rokio

Pokud na vás někdo začne řvát nebo se na vás jinak ostře oboří, jak se zachováte?

Odejít z místnosti je podle mě to největší srabáctví a projev zbabělosti. Myslím si, že by na to měl člověk nějak reagovat. Ale jak?

Zajímavá 5Pro koho je otázka zajímavá? Odpovědi.cz, Lurius, aliendrone, Filip84, cappuccino před 546 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
ten který je

Občas někomu takovému řeknu že nejsem nedoslýchavý a že ho slyším dobře.:-)

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
aliendrone

Tak je mi přirozeně známo, že bych měl jednat asertivně, ale jsem aliendrone a nemohu si pomoci. Tudíž jednám spíše NASERTIVNĚ (možná že mluvnicky správně je to „NESER TY MĚ!“). ;) :D

Upravil/a: aliendrone

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
cappuccino

Naopak si myslim, ze odejit z mistnosi je to nejlepsi, co muzes udelat. Dotycny bud vychladne, anebo jeste vic vybuchne.
Ale pokud jsi mu nic neudelal, nemusis si od nej nic nechat libit.
Mne se stalo, ze me takhle jedna znama osocila nepravem (resila si nejaky svuj nezpracovany problem). Bylo to na narozeninach, takze jsem nechtela odejit, abych nepokazila naladu oslavenci, ale dotycnou jsem jednoduse zacla ignorovat. Za chvili vychladla.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Disraeli

Záleží, co (ho) k tomu vedlo a čeho se jeho hněv týká… Čili, co si ventiluje a čím případně uráží. Odejít není (nemusí být) žádné srabáctví.

V 80 % případech je nejlepší reagovat zcela klidně nebo i s úsměvem (to ho nasere ještě víc), popřípadě ignor. Ve zbylých případech (pokud by šlo o něco vážnějšího, řekněme o čest, něco co si člověk nenechá líbit, zároveň ten druhý slovně napadal někoho blízkého), tak je třeba mu pořádně vrazit přes držku.
Dříve byly souboje za urážky na cti (i jejich obdoby napříč kulturami a dobami), tj. zákonné a morální právo se fyzicky bránit (tedy spíše žádat satisfakci) podle pravidel… A nebylo to špatně. Dnes nějakému agresorovi (který tě tvrdě napadl a to nejen slovně) jednu natáhneš, třeba mu zlomíš nos a ty jsi ten špatný, protože jemu se stala újma (bebí), už je to na žalobu a pokutu… Bylo by fajn, kdyby se opět zavedl zákonný souboj, podle pravidel, který by přesně vymezoval CO a JAK. Duel ovšem již s chladnou hlavou (u obou) o něco později.

Upravil/a: Disraeli

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Roman71

Odpovím klidným tónem. Pokud protějšek pokračuje stejným tónem nebo graduje, řeknu, že přijdu až bude vhodnější doba řešit věc v klidu a odejdu.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Filip84

Záleží na okolnostech. K podobnému jednání, zpravidla, vede:

  • osobní zášť, blok, zrcadlení v nevědomí, např. na ulici, někde na veřejném místě. Na 99% je za tím alkohol, nebo „piko“, nebo něco podobného, respektive, ten alkohol, nebo něco podobného, nemůže za tu příčinu, ale může za to, že si ten svůj „názor“ nenechá člověk pro sebe. Z 99% postačí toho člověka ignorovat a jít si dál svou cestou, pokud je to někde v hospodě, na pumpě, nebo v obchodě, tak od toho je tam obsluha, security atp., a oni ho vykážou. V 1% případů by to gradovalo ve fysický konflikt, a pak máš dvě možnosti: buďto preventivní útok, nebo utéct,
  • prokrastinace, neřešení problémů, dělání, že problémy nejsou, ignorance toho druhého. Pak je, samozřejmě, ten druhý v právu, protože každý máme nějakou frustrační odolnost, nějakou pomyslnou číši, která jednou přeteče. Já jsem docela vnímavý, takže tohle se mi prostě nestává. Může být, nikdo nejsme dokonalý, ani neomylný, ale opravdu hodně dlouho se mi to nestalo. Řešením je jednat konstruktivně: je to to samé, jako v obchodě. Když naštvaného zákazníka, ať už je naštvaný právem, či neprávem, někdo posílá, pořád, od čerta k ďáblu, a ještě mu k tomu dává ostentativně najevo, že ho jeho problém nezajímá, a že otravuje, tak to potom celou situaci vygraduje třeba do stavu, že ten člověk začne být verbálně agresivní. Na 99% prostě postačí aktivně se ujmout řešení toho jeho problému, nedbat na jeho verbální agresivitu a – v klidu – mu vysvětlit, že mi musí … (ukázat účtenku, ukázat tu aplikaci, ukázat tu cenu v letáku atp.), a já to pak vyřeším. Ona, třeba, má bába půl roku starý leták, ukáže mi ho, já jí ukážu, že má půl roku starý leták, a ona se začne omlouvat, že si toho nevšimla, a já, pro dobré vztahy, jí tu slevu přesto dám (protože je to pár korun, že). A problém vyřešen, harmonie obnovena. V běžných interpersonálních vztazích to bývají drobnosti: tam nechané špinavé fusekle, tam, plesnivý hrníček, a když je to denně, a když ten, kdo to dělá, bagatelisuje, ignoruje, no tak jednoho dne musí očekávat „výbuch“.
  • špatná komunikace, neschopnost se pregnantně vyjádřit, versus, přehnané očekávání od okolí. Může to mít rozličné příčiny: nízké sebevědomí, úzkostně inhibovaný temperament, blok z hyperprotektivní výchovy, etc. etc. Tomu člověku se něco nelíbí, třeba, že životní partner nechá tam fusekle, špinavé, tam gaťky, špinavé, tam hrníček, s lógrem, atp. Namísto, aby to tomu druhému řekl, a když to nestačí, nechal to, jak to je, a pak mu to ukázal (a podle toho, jak se ten druhý k tomu postaví, tak se potom zachoval), tak on to trpělivě uklízí, ale „žere“ ho to, vadí mu to. Výsledkem je vnitřní frustrace, která jednoho dne vygraduje v „výbuch“. Ta druhá strana nechápe, co se děje, protože nikdy nic neřekl. Přirozeně. A on, jak vybuchne, tak není, většinou, s to konstruktivně komunikovat, a když se uklidní, tak zase není s to konstruktivně komunikovat, protože se stydí, bojí, nevěří si atp. Začarovaný kruh, soužití s takovým člověkem je velice obtížné, až nemožné,
  • nerespektování přirozených, nebo jasně vyjádřených, hranic druhého. Provokování druhých. Pak ale, logicky, takový jedinec musí očekávat ostrou reakci.

Neexistuje universální vhodný způsob, protože opravdu záleží na příčinách, stavu toho, kdo „vybuchl“ atp. Výčet je rozhodně demonstrativní, nikoli taxativní, těch příčin může být víc, ale základně budou subsumovatelné pod tady to.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Drap

JAK KDY. někdy odejdu, někdy dostane přes hubu.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
zjentek

Jak kdy, napřed mrknu jakou má „bednu“, kondičku a odhodlání. Vlastně je mně to šumák, bo moc dobře vím, že i býka dokážu skolit, když mu šikovně prošlápnu koleno! (;

Odejít? A co když to jednoho potká třeba v jedoucí socce? Myslím šalinu. Anebo v trolejbusu? To asi nevystoupí, že? Takže k dispozici je jen ze dvou možností a kdo tvrdí že možností je více, ví o životu prdlačky- bulšit. Takže v reálu za á pěkně pokorně stáhnout ocas mezi nohy anebo za bé- jednu do ku.lí, až se vybulí a až se vybulí tak znova do… ((;

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
plebs

Záleží zda krátce neb na pokračování.
Na př. ráno v obchodě platím TGM a dáma vyštěkla nemám zpět sežente menší a já ji odpovídám klídek madam, to není žádné velké platidlo to má těžce pracující poslanec pro blaho lidu za pár hodin plus náhrady anebo kousek ustřihnem a budeme oba spokojeni, dáma se uklidnila a zpět měla.
Pokud dojde k delšímu jekotu nejdříve zkoumám osoby štěkající zornice / může dojít k útoku /, poté pravím klídek drogy, bumbrlíček, nervy nadranc mám volat 155 neb 158, sexu problém přerušená soulož. Poté odcházím buď za ještě většího kvílení anebo čučení do prázdna.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
elkon

Rána pěstí to může vyřešit, není-li jiná možnost.

Upravil/a: elkon

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
paul1

Záleží na tom, kdo na mně řve a kde to je. Například na vojně to bývalo dost často a bránit se nešlo, ti co křičeli, byli většinou tzv. zupáci, lidé s nižší inteligencí, ale s vyšší hodností.
Doma, kdyby na mne křičela manželka, tak se pohádám, ale snažil bych se ji dostat ven z kuchyně, tam se prý hádat se ženou bývá životu nebezpečné 🙂.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Martwell

Vemu si z toho jen text odpovídam jako kdyby se mnou mluvil neutrálně, a v duchu si řeknu ‚hlavně nekňuč a neječ mi tu‘

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
loveccour47

zapálím před ním 5000 bankovku a popel mu fouknu do ksichtu, pak si vystalkuju jeho mámu a vyspím se s ní abych nastolil dominanci

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Samurraj

Já bohužel na toto reaguji ještě větší agresivitou a poté se obvykle z nás dvou (řvoucich) stanou trvalí nepřátelé… nedokážu tyto věci řešit s klidnou hlavou.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Darcy

u mně pasivní agrese – pokud řve někdo neoprávněně a jen proto, že je „chlap“, že sám sebe vidí jako autoritu, ale není, nebo třeba neskousne že moje pracovní řešení bylo správné. tehdy určite neodpustím místnost, počkám si až dořve, reaguji chladne a s nadhledem, s tím že na 90% z toho vyjde dotyčný jako labilní blbec.

Když řve oprávněne, proste si taky počkám až skončí (když někdo v afektu bučí, tak nic jiného ani nemá smysl) a když je to vhodné omluvím se, pokud je za co a byl důvod křiku opravdu má vina.

Taky je dobré – když dotyčný řve bez důvodu, mu říct že takhle se bav doma se zenou, pokud Ti to toleruje 😂 to dotyčný většinou „zhasne“ a zatím vždy i sedl na prdel a pak už sme se bavili normálně.
Většina lidí si ani neuvědomuje že řve.

Avatar uživatele
led

Plebs, dobrý nápad zmenšiť bankovku, ak je niekomu veľká, len škoda, že to v súčasnosti sa nedoporučuje použiť z dôvodu znehodnotenia bankovky.

Avatar uživatele
Disraeli

U plno takových případů (hlavně pokud jde o známé), když ti někdo nadává, často pomůže tato reakce: když je po delší době řvoun, či „útočník“ na chvíli zticha a očekává odpověď, tak je dobré být taky chvíli zticha, zadívat se mu do očí a klidným hlasem se zeptat: „Co se ti stalo?“ nebo „Jsi v pořádku?“ (neironicky, nepovýšeně, ale klidně, vážně a trochu třeba i překvapeně nebo starostlivě).

Avatar uživatele
cappuccino

Disraeli, to je dobre. To priste udelam!!

Nový příspěvek