Má chlorovaná voda z vodovodu ještě schopnost dále desinfikovat?

Rozhodně nemá. Chemismus chlorovaní vody je složitější, než na první pohled vypadá. Aktivní složkou je tam volný kyslík, který vzniká rozkladem HClO.

Určitě ne. Zbytkový obsah chlóru v pitné vodě z vodovodních řadů je u koncových spotřebitelů téměř nulový. Může ale účinně pomoci při prvním ošetření otevřené rány, tím, že vyplaví mechanické nečistoty. Následná desinfekce je žádoucí.

Upravil/a: Kepler

Má tuto schopnost: Jistý americký chirurg, který léčil v době vietnamské války zraněné americké vojáky, si všiml, že jejich tepny a žíly byly zanesené tukem stejně, jako tomu bylo u mužů v seniorském věku. A to jim bylo průměrně kolem dvaadvaceti let. Když o tom přemýšlel, vytanula mu v hlavě vzpomínka na dětská léta, kdy umýval láhve od mléka, a ať se snažil, jak chtěl, jejich stěny zůstávaly potažené těžko odstranitelným povlakem tuku.
Podobně jako tepny vojáků. Co mohly mít oba případy společného?
Voda, kterou vymýval láhve, byla chlórovaná. Voda, kterou vojáci v horkém podnebí pili, musela být rovněž důkladně dezinfikovaná, aby nedošlo ke kontaminaci. A vojáci jí pili hodně a chlórem pro jistotu nešetřili.
Když se chirurg Joseph Price vrátil domů, rozhodl se vydat po téhle stopě. Zjistil, že až do roku 1920 byla onemocnění jako srdeční infarkt téměř neznámá. Tehdy však bylo rozhodnuto, že v době epidemií tyfu se bude chlórovat voda, aby se zamezilo šíření nemoci. Nemoc odezněla, chlórování zůstalo.
Dalším důležitým vodítkem pro MUDr. Price bylo zjištění, že Eskymáci, kteří na posezení snědí i několik kilo velrybího tuku a dělají to po celý život, infarkty či mrtvice způsobené ucpáváním tepen tukem prakticky neznají. Neznají ale také vodovod a k uhašení žízně používají tající vodu z ledovců..
Ani divoká zvířata podobnými nemocemi netrpí. Když však jsou přenesena do ZOO, kde jim je podávána výlučně voda z vodovodu, velmi často odcházejí ze života právě díky ucpávání tepen.
Výživáři nás přesvědčují, že cévní choroby jsou zaviněny především konzumací tučných jídel. Přesto i ti, co se krmí výhradně nízkotučnými produkty, trpí na infarkty. Zjevné tedy je, že příčinou těchto civilizačních chorob nebude cholesterol.
Price provedl na vlastní náklady na své farmě experiment, kde vyčlenil stovku kohoutků, jež krmil stejně, ale polovině dával vodu chlórovanou a druhé nechlórovanou. Výsledek byl jednoznačný: po čtyřech měsících začali kohouti z první skupiny umírat. Při pitvě se ukázalo, že jejich aorty i ostatní cévy byly ucpány silnou vrstvou tuku a kohouti vesměs měli zvětšená srdce jako důsledek vysokého tlaku. Po sedmi měsících z této skupiny jich přeživalo už jen pár a ti museli být navíc utraceni, zatímco všech padesát kohoutů z druhé skupiny se těšilo výtečnému zdraví.

Rozhodne ne jelikoz chlor se pouziva ve vodarne a nez se dostane trubkama ke spotrebiteli tak projde hromadou prirodnich cisticich cyklu, ktere vodu chloru zbavi.