Kdo si do huby nevidí?

Někteří sprosťáci, kterým chybí elementární slušnost, respekt a také nadhled.

No…

Tohle úsloví je projevem slabosti a malosti; vysvětlím:

V zásadě není rozdíl v tom, jestli přijdu k ženské, takhle z večera s kuklou na hlavě a kvérem v ruce, a řeknu: „Naval peněženku a mobil, krávo, nebo ti ustřelím hlavu!“, nebo řeknu: „Dobrý večer, madam. Velice se omlouvám, že vás obtěžuji takto neohlášen, nicméně má momentální situace mne nutí, ač je mi to jinak opravdu velice nemilé a líto, požádat vás, zda-li bych mohl, pouze krátce, nahlédnout do vaší peněženky a potěžkat váš telefon. Ještě jednou se omlouvám, opravdu je mi to velice trapné, ale pevně věřím, že celou situaci pochopíte, a že skutečně nebude nutné, abych se musel uchýlit, snad, k nějaké hrubosti a použít tu nepěknou věc, kterou zde držím v ruce. Ještě jednou se velice omlouvám a předem vám děkuji za spolupráci!“

To není výmysl, „galantní zloděj“ opravdu působil na přelomu 19. a 20. století, a ještě okradené dámy líbal. A docílil toho, že ty ženské proti němu nechtěly svědčit!

Lidé jsou, jako děti, lehce manipulovatelní, snadno ovlivnitelní, dají na slova spíše, než na pravdivost, opravdovost a pravdivost našemu světu schází. Ale ono někdy takové, prosté a od srdce: „Jdi do prdele!“, je přijatelnější, a – to hlavně – vnese do celé situace objektivní jasno, a celou situaci, konečně, vyřeší.

Takže: nevím.

Jenom jednu věc vím: kdo si do huby nevidí, nemůže pracovat ve službách. 🙂

Osoba, která postrádá sebekritičnost.