Avatar uživatele
Pokročilý

Jde léčit sociální fobie? II - doplnění http://www.odpovedi.cz/otazky/ jde-lecit-socialni-fobie

Pro Damiana:
1) Neví prostě se bojí resp. nemá rád cizí lidi. Např. se mnou se ale baví úplně normálně.
2) To vážně nevím, každopádně jistý v "kramflecích" je jen před kamarády.
3)Neřeší. Když si řekne udělají pro něj to co chce, ale nijak se s ním nebaví. Je to spíš vinou kamaráda, údajně si s nimi nemá co říct a proto je zbytečné se s nimi bavit.
4) Jak už jsem říkal s rodičema se nebaví, protože to považuje za zbytečné. Rodiče to považují za normální, že prý z té stydlivosti vyroste, ještě přece není dospělí.
5) Rodina, pokud vím, je zcela v pořádku. Rodiče se nehádají ani nic takového.
6) Ne rodiče ho nemlátí, netýrají ani mu nenadávají.
Doplňuji:
Pro Damiena: Tak prarodiče jsou na něj určitě hodní a mají ho rádi, ale nemyslím si že by vůbec tušili že něco není v normálu. Co já vím stýká se s jedněmi cca jednou za měsíc a z druhými takřka denně. Osobně si myslím že by ale svěření se moc nepomohlo. Jak už to tak bývá prarodiče jsou velmi prostořecí a v dobré víře by řekli rodičům ať to spolu se synem vyřeší. Bohužel by to asi vedlo jen k tomu, že by mu rodiče vynadali za to že si stěžuje někomu jinému než jim i když všechno má a tudíž si nemá proč stěžovat a je jen rozmazlený "fracek".

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Zlatý

Pozitivní na tom je, že není "proti všem".
Když ale chybí projevování citů v nejbližším okolí - hlavně v době dospívání, kdy je člověk na všechny tyto projevy nejcitlivější - strádá mladý člověk opravdu hodně. Drahé dárky chybějící lásku nenahradí. Rodiče jsou zjevně odmítaví, ale kamarádi je nemohou v tomto věku nikdy plně nahradit. Je však dobře, že přesto nějaké má. To, že "nemá rád cizí lidi" může také souviset právě s velkým citovým odcizením v rodině. Kamarád nevěří nikomu "novému", protože když jsou doma k sobě odtažití, co teprve nějaký cizí člověk! Možná mu to bylo i v dětství vštěpováno, že nemá nikomu věřit...

Víš, ona rodina někdy může být navenek "zcela" v pořádku, ale uvnitř je studeno a nedrží spolu. Kamarád necítí rodinné zázemí a podporu, i když to asi nedá najevo, protože rodiče by se mohli divit, co se mu nezdá, když "má" všechno. Nebo si to sám "nahlas" nechce připustit (má strach). Co prarodiče? Ti bývají citově více založení, hlavně k vnoučatům. Na ně se nemůže obrátit?
Je možné si promluvit s dorostovým lékařem, školním psychologem (výchovným poradcem), navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu nebo si "jen" kamaráda vzít pořádně do parády a "rozchodit" ho v partě sami.
Také bych se snažila jeho rodičům vysvětlit, že si o kamaráda děláš starosti (což oni ale od tebe budou bohužel brát nejspíš s jistým "dospěláckým" nadhledem) a poprosit je, aby si s ním otevřeně o vzájemných vztazích promluvili. Také by šlo zapojit je do nějaké vaší společné aktivity. Snažit se rodinu jako takovou více stmelit, dát dohromady. Aby měli společné zážitky a pobavili se všichni.

(Případné dotazy můžeš směřovat přímo do diskuze u dané otázky, nemusíš zakládat novou. Máš pak daleko větší šanci, že se k původní otázce vrátí více odpovídajících. :-)
Doplňuji:
Hm... Takže je to tak, jak jsem si myslela... Z rodičů má strach. Ale najít si někoho, kdo mu podá pomocnou ruku je důležité. Nezatracovala bych ty prarodiče už takhle dopředu. Co ty víš, jak zareagují? Prarodiče bývají i velmi empatičtí a na rozdíl od pragmatičtějších rodičů i o poznání chápavější. To jsi si tak jistý tím, co udělají? Tak to znáš kamarádovi rodiče i prarodiče hodně dobře...:-) Když se jim svěří se svou obavou, že má z rodičovského postoje strach, jistě ho pochopí a budou diskrétnější. Jistě vědí jak na své "dítě", a pochybuji, že by šli na chlapce "žalovat" tak drsně, jak se domníváš... Dej jim šanci... Hlavně, když mají hezký vztah, tak jim více věř...:-)
Je důležité, aby se v té rodině chlapcova situace začala nějak řešit. Vázne tam vzájemná komunikace a tak se do těch problémů musí zasvětit více lidí, aby mohli pomoci. Když se kamarád nesvěří a bude se stále tvářit, že se nic neděje, odcizí se časem rodina ještě víc, ne - li úplně.
Sázela bych ale zatím nejvíc na přestup na novou školu. Tam by se fakt mohl "najít". Bude mezi vrstevníky a navíc v oboru, který ho baví. Jen je třeba ho podpořit, aby se díky své nesmělosti a uzavřenosti nestal terčem šikany nebo se neuchýlil k nějakému sebedestruktivnímu chování.

 

Otázka nemá žádné další odpovědi.

Diskuze k otázce

 

U otázky nebylo diskutováno.

 

Zajímavé otázky v kategorii Zdraví

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Zdraví

Zlatý Drap 1605
Zlatý mosoj 1494
Zlatý marci1 1277
Zlatý hanulka11 1030
Zlatý annas 990
Zlatý gecco 737
Zlatý briketka10 714
Zlatý quentos 713
Zlatý iceT 565
Zlatý arygnoc 499

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.