Historie úprav

Damiana

Odpověděl/a – 16.srpen 23:19

Pozitivní na tom je, že není „proti všem“.
Když ale chybí projevování citů v nejbližším okolí – hlavně v době dospívání, kdy je člověk na všechny tyto projevy nejcitlivější – strádá mladý člověk opravdu hodně. Drahé dárky chybějící lásku nenahradí. Rodiče jsou zjevně odmítaví, ale kamarádi je nemohou v tomto věku nikdy plně nahradit. Je však dobře, že přesto nějaké má. To, že „nemá rád cizí lidi“ může také souviset právě s velkým citovým odcizením v rodině. Kamarád nevěří nikomu „novému“, protože když jsou doma k sobě odtažití, co teprve nějaký cizí člověk! Možná mu to bylo i v dětství vštěpováno, že nemá nikomu věřit…

Víš, ona rodina někdy může být navenek „zcela“ v pořádku, ale uvnitř je studeno a nedrží spolu. Kamarád necítí rodinné zázemí a podporu, i když to asi nedá najevo, protože rodiče by se mohli divit, co se mu nezdá, když „má“ všechno. Nebo si to sám „nahlas“ nechce připustit (má strach). Co prarodiče? Ti bývají citově více založení, hlavně k vnoučatům. Na ně se nemůže obrátit?
Je možné si promluvit s dorostovým lékařem, školním psychologem (výchovným poradcem), navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu nebo si „jen“ kamaráda vzít pořádně do parády a „rozchodit“ ho v partě sami.
Také bych se snažila jeho rodičům vysvětlit, že si o kamaráda děláš starosti (což oni ale od tebe budou bohužel brát nejspíš s jistým „dospěláckým“ nadhledem) a poprosit je, aby si s ním otevřeně o vzájemných vztazích promluvili. Také by šlo zapojit je do nějaké vaší společné aktivity. Snažit se rodinu jako takovou více stmelit, dát dohromady. Aby měli společné zážitky a pobavili se všichni.

(Případné dotazy můžeš směřovat přímo do diskuze u dané otázky, nemusíš zakládat novou. Máš pak daleko větší šanci, že se k původní otázce vrátí více odpovídajících. 🙂

Damiana

Odpověděl/a – 17.srpen 9:29

Pozitivní na tom je, že není „proti všem“.
Když ale chybí projevování citů v nejbližším okolí – hlavně v době dospívání, kdy je člověk na všechny tyto projevy nejcitlivější – strádá mladý člověk opravdu hodně. Drahé dárky chybějící lásku nenahradí. Rodiče jsou zjevně odmítaví, ale kamarádi je nemohou v tomto věku nikdy plně nahradit. Je však dobře, že přesto nějaké má. To, že „nemá rád cizí lidi“ může také souviset právě s velkým citovým odcizením v rodině. Kamarád nevěří nikomu „novému“, protože když jsou doma k sobě odtažití, co teprve nějaký cizí člověk! Možná mu to bylo i v dětství vštěpováno, že nemá nikomu věřit…

Víš, ona rodina někdy může být navenek „zcela“ v pořádku, ale uvnitř je studeno a nedrží spolu. Kamarád necítí rodinné zázemí a podporu, i když to asi nedá najevo, protože rodiče by se mohli divit, co se mu nezdá, když „má“ všechno. Nebo si to sám „nahlas“ nechce připustit (má strach). Co prarodiče? Ti bývají citově více založení, hlavně k vnoučatům. Na ně se nemůže obrátit?
Je možné si promluvit s dorostovým lékařem, školním psychologem (výchovným poradcem), navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu nebo si „jen“ kamaráda vzít pořádně do parády a „rozchodit“ ho v partě sami.
Také bych se snažila jeho rodičům vysvětlit, že si o kamaráda děláš starosti (což oni ale od tebe budou bohužel brát nejspíš s jistým „dospěláckým“ nadhledem) a poprosit je, aby si s ním otevřeně o vzájemných vztazích promluvili. Také by šlo zapojit je do nějaké vaší společné aktivity. Snažit se rodinu jako takovou více stmelit, dát dohromady. Aby měli společné zážitky a pobavili se všichni.

(Případné dotazy můžeš směřovat přímo do diskuze u dané otázky, nemusíš zakládat novou. Máš pak daleko větší šanci, že se k původní otázce vrátí více odpovídajících. 🙂
Doplňuji:
Hm… Takže je to tak, jak jsem si myslela… Z rodičů má strach. Ale najít si někoho, kdo mu podá pomocnou ruku je důležité. Nezatracovala bych ty prarodiče už takhle dopředu. Co ty víš, jak zareagují? Prarodiče bývají i velmi empatičtí a na rozdíl od pragmatičtějších rodičů i o poznání chápavější. To jsi si tak jistý tím, co udělají? Tak to znáš kamarádovi rodiče i prarodiče hodně dobře…:-) Když se jim svěří se svou obavou, že má z rodičovského postoje strach, jistě ho pochopí a budou diskrétnější. Jistě vědí jak na své „dítě“, a pochybuji, že by šli na chlapce „žalovat“ tak drsně, jak se domníváš… Dej jim šanci… Hlavně, když mají hezký vztah, tak jim více věř…:-)
Je důležité, aby se v té rodině chlapcova situace začala nějak řešit. Vázne tam vzájemná komunikace a tak se do těch problémů musí zasvětit více lidí, aby mohli pomoci. Když se kamarád nesvěří a bude se stále tvářit, že se nic neděje, odcizí se časem rodina ještě víc, ne – li úplně.
Sázela bych ale zatím nejvíc na přestup na novou školu. Tam by se fakt mohl „najít“. Bude mezi vrstevníky a navíc v oboru, který ho baví. Jen je třeba ho podpořit, aby se díky své nesmělosti a uzavřenosti nestal terčem šikany nebo se neuchýlil k nějakému sebedestruktivnímu chování.