Jaký je váš názor na podnikavé české děti? …

Dnes se tu objevila otázka od třináctiletého uživatele, co se jeho podnikání týká…
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/musim-podat-danove-priznani-zato-ze-si-vydelavam-na-hledani-bezpecnostnich-chyb-i-kdyz-mi-je-jen-13

Možná proto, že je zažité, že dnešní děti jsou vesměs hajzlíci a líní flákači, se nám moc nechce věřit tomu, že by některé mohlo být jiné. Narazila jsem na tento zajímavý článek z USA.
http://www.fir­stclass.cz/mys­leni-bohatych/jak-se-rodi-podnikatele-v-americe/
Poslal mi ho kamarád, který říkal, že on se (paradoxně) podobně angažoval v době, když byl v Pionýru a prý se to cenilo. Takové zlepšováčky, ocenění – dokonce finanční a poté zájezd do automobilky Tatra(!) Na průmyslovku ho vzali bez přijímaček…
Myslíte, že by děti s podobným přístupem dnes měly u nás šanci? Věřilo by se jim?
Doplňuji:
Mě se velmi líbí tento názor Marka Zuckerberga:
„Děti jsou při narození tabula rasa. Tento nepopsaný list popisují rodiče podle toho, čemu oni věří a co sami umí. Děti jim bezmezně věří, co je správné a co špatné. Přebírají hodnotící systém svých rodičů, stávají se jejich kopií. Musejí, nemají jinou možnost. Poslouchají-li, jsou chváleny. Snaží-li se děti být své, jsou trestány. Brzy pochopí, že chvála hřeje a trest bolí. Ze strachu před trestem začnou stát o pochvalu. Nechtějí slyšet „Styď se“, protože pak mají pocit, že nejsou dost dobré. V dětech je rozvíjen strach z neúspěchu. Celé dětství je založeno na strachu. Pak se děti naučí vyhnout trestu tak, že začnou snižovat úspěch jiných, pomlouvat, zesměšňovat, žalovat na ně. Tak se i ve škole vychovávají žalobníčci a závistivci. To je důvod, proč se 99 % lidí domnívá, že když pomluví jiné, bude na tom lépe. Proto 99 % lidí hledá chyby jen u jiných a jen výjimečné procento se nebojí riskovat, odejít z jistoty a třeba podnikat. Lidé nemají strach ze smrti, ale ze života. Nevěří si. Cítí se neúspěšně, ještě než to zkusí.“