Jak překonat strach z projevu před lidma?

Tak ten mám taky =D. Prý pomáhá povídat před zrcadlem, rodinou, kamarádem. Postupně začleňovat víc těch kamarádů. Nebo i sama pro sebe – když si to několikrát zopakujeme – tak to budeme mít takové vžité a lépe se nám to bude prezentovat než když se na to nepřipravíme.

Sú 2 jednoduché možnosti
1 – pred prejavom si vybrať medzi účastníkmi nejakú tvár (ktorú by asi váš prejav zaujal) a celú svoju reč venujte jemu (spôsob politikov, učiteľov)
2 – predstavte si vo svojom vnútri niekoho (na živo zrak rozostrite, niekoho nevidíte) a opäť venujte prejav svojmu vnútornému partnerovi (spôsob politikov, hercov)
V oboch prípadoch sa vlastne venujete konkrétnemu človeku, ale pritom občas rýchlo prebehnite pohľadom po ostatných, aby aj oni mali pocit, že to hovoríte im 🙂

Butani: aby to nedopadlo takto XD http://www.splacho­vac.cz/humorne-texty/mse-mladeho-kneze-novacka.html

Banshee: Strach prekonate tim, ze se mu postavite. Budete proste mluvit pred nejakym vam znamym obecenstvem (trida ve skole, apod). Ja s tim mel taky desne problemy. Pozoroval jsem kamarada, ktereho jsem obdivoval, ze dokaze byt za vsech okolnosti klidny a odpovidat na dotazy.

Ja treba zacal zarizovat veci za tridu – a trida samozrejme musela byt informovana o vysledku. Nakonec jsem stal pred tabuli snad casteji, nez kamarad. Po case si to vybrousite – dulezite je mluvit v klidu, nahlas, pomalu a dodrzovat intonaci hlasu. (Vynikajici u zkouseni – reknete polovinu a profesor vas pochvali za to, jak to krasne umite XD)

V obecenstvu se vetsinou najde nekdo, koho vas projev nezajima a bavi se s nekym. Ze zacatku, nez si natrenujete hod kridou (ktery rozhodne nedoporucuju delat, protoze by clovek mohl prijit k urazu!!! XD), aby dotycni zmlkli, se doporucuju soustredit na ne. Me to treba uklidnilo – proste ja si tam cosi mluvim a ‚nikdo me neposloucha‘.

Po case, az si osvojite prvotni schopnost mluvit pred obecenstvem to vybrousite – proste musite udrzet pozornost posluchacu, aby se vam nestalo, ze se zacnou bavit – pokud mluvite, pak vy jste ten, kdo urcuje pravidla a ze ktereho musi vyzarovat urcita autorita a take jste ta, ze musi vypadat, ze vi, o cem mluvi (i kdyz nevite, co rekne v pristim okamziku :)), vy jste ta, ktera musi udrzovat ocni kontakt se vsemi (i kdyz se na ne primo nedivate a jejich obliceje jsou vam lhostejne). Ale to si chce trenovat postupne.

Shrnuti na zaver:

1. trenujte dobrovolne pred kamarady. Berte si dobrovolne napriklad referaty.
2. pro uvolneni se soustredte na nekoho, kdo vas neposloucha; v pripade, ze vas poslouchaji vsichni, proste ‚vypnete oci‘ a nevnimejte, ze se na vas nekdo diva, nebo si vyberte jednoho clovicka (vasi kamaradku, apod.) a vykladejte to ze zacatku jen ji.
3. Vse si predem dukladne pripravte treba doma pred zrcadlem nebo vasim sourozencem/rodici (…). Mluvte pomalu, zretelne, uvolnene a dodrzujte intonaci hlasu. (Je to skutecne nesmirne dulezite, budete vypadat sebevedome.)
4. kdyz budete mluvit pomalu, muzete se obcas podivat do svych papiru, ktere muzete mit pripraveny pred sebou – a diky tomu vite, co prijde dale. Takze neztratite souvislou nit. Pokud ji nahodou ztratite, neztratte hlavu :) Hlavne MLUVTE DAL! Klidne neco treba preskocte, mluvte – vyhledavejte si to v papire, zatimco mluvite, omluvte se a vrate se k tomu pote zpet.
5. Pokud nekdo polozi vsetecny dotaz, opet zachovejte klid. Pokud vite odpoved, odpovezte mu. Pokud nevite, reknete mu, at si to pamatuje a zepta se, az skoncite. Bud na to zapomene – a kdyz ne, reknete s klidem, ze tohle presne nevite, ale udelate si ve tride maly kviz: „Kdo to vi, ze vas by to take zajimalo.“ Pokud to nikdo vedet nebude, proste reknete, ze se mu to pokusite do priste zjistit. Tech figlu, jak se zbavit vsetecnych dotazu je cela rada :) Prijdete na ne postupne casem sama. Hlavne byt v klidu! :)

Zjistite, ze mluvit pred lidmi se da v pohode, chce to jen trosku cviku, jako vsechno ostatni :)

=============­===================
edit.: kus, zase jsem prisel o vsechny palce; tak vam ‚radicim‘ je dodam zitra :) A takhle dlouhou odpoved jsem tu snad jeste nepsal XD

Jinými slovy,téma.Ale tu má,větší nebo menší,každý.Chce to mluvit,třeba před kamarády,a hlavně to nevzdat.Časem zjistíš,že to není taková hrůza,a ta tréma postupně,během projevu,zmizí­.Takže,nebát se,nevzdat se,a vydržet.Je lepší,sem tam plácnout nějaký ten nesmysl,než mlčet.Posluchači si toho stejně většinou ani nevšimnou.