Avatar uživatele
Bronzový

Dotaz k samotě

Jen něco k odlehčení.

Co si myslíte ?

Kdo se může cítit více sám ?
A proč ?

Člověk ve velkoměstě, který nedokáže s okolím navázat kontakt ?

Nebo člověk, který po ztroskotání jako jediný se ocitl na opuštěném ostrově ?

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Zlatý

Být sám mezi lidmi, nebo být sám bez lidí? Záleží jak kdy a jak pro koho. Ale obecně. Proč? Nedá se přesně odppvědět.


Domnívám se, že je mnohem těžší být sám mezi mnoha lidmi než být sám na poušti. Na poušti nic jiného ztroskotanci nezbývá než čekat třeba na záchranu, postarat se o to, abych přežil atd.

Na samotu se lze dívat jako na tíživou, vychvallovanou, jako smutný úděl, jako přednost či výhodu.

"Sám chodívám rád“, kdysi hodně reprodukovaná píseň. Ano Je příjemné chodit sám po lese, poslouchat ticho, být jen se svými vlastními myšlenky. Je to ovšem relaxace, "nabiti baterek". ..

Jinak každý z nás žije svůj život, i když chrání své soukromí, vnitřně třeba touží po někom, komu by mohli říct všechno to, co ho tíží. Někdy takového jedince nenajde. Kdysi mnohým pomáhala zpověď, dnes se obracejí na psycholloga, který se stává jakýmsi zpovědníkem.

Domnívám se, že způsob samoty mezi lidmi je ovlivněn mezillidskými vztahy. Upředmostňuje se honba za penězi, lhostejnost, závist , sobectví atd. Možná pocit samoty zůlsobují i obrovské sociální rozdíly mezi lidmi, nespravedlnost, chybí empatie., prožité zklamání, zrada .... Velký podíl má i výchova v rodině.

Některému člověku, který je introvert, chybí k navrázání kontaktu vstřícnost druhého, někdy jen popuhý úsměv, pozdravení atd.

Většina jedinců hraje na vlastním písečku, stejně tak se to naučily děti. Nepůjčí nikomu svůj kyblíček, ničí druhé, nezapojí se do pomoci jiným. Objevuje se lhostejnost, ti "napadení" se stáhnou do sebe, nebrání se, přestanou si hrát, tedy komuniovat.


.

Doplňuji:
Samozřejmě místo pouště je vhodnější ostrov, kde jsou určitě lepší podmínky pro přežití.

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

a vůbec největší úlevu přináší poznání, že se sami rodíme a úplně sami odtud odcházíme ..umíráme, nebo opouštíme tělo- to záleží od jedince
Doplňuji:
..tudíž samota je jakousi nepřirozeně potlačovanou přirozeností :o


Avatar uživatele
Zlatý

Každý člověk je jiný a jsou možné obě varianty.


Avatar uživatele
Zlatý

V pocitech si můžete prožít cokoli. Můžete být na pustém ostrově, ve městě nebo kdekoli jinde. Pocit samoty není vázán na konkrétní místo v mapě na Zemi. Pocit samoty je místem v hlavě, v mysli. Můžete být obklopen milující rodinou a přesto žít s pocitem samoty.

Pocit samoty občas přepadá každého z nás, je to přirozené. Pokud ale trvá příliš dlouho, vede k zániku jedince. Samota souvisí s pocity ne-úspěchu, ne-naplnění, pocitu ne-sounáležitosti, ne-pochopení a bezcílnosti života, ať už je reálně existující nebo chybně "pocitově přivlastněné".

Proto je vždy vhodná změna. Změna úhlu pohledu.
Jsou lidé, kteří Vám mohou pomoci změnit úhel pohledu na Váš dosavadní život. Já mám dobrou osobní zkušenost s těmito: http://centrumzmen.cz/…


Avatar uživatele
Zlatý

Lidé se ulicemi města procházejí,
pouličními světly snad oslepeni jsou,
jen tak se mezi sebou míjejí,
jako by šli černočernou tmou.

Nerozumí si, snad mluví cizí řečí.
Nevidí a neslyší, nechtějí se znát,
a když potřebují, s jistou křečí,
musí vlídnost předstírat.

Jsem sám uprostřed davu,
cítím se znaven vším,
chováním lidi především,
nemám na to hlavu,
jsem sám uprostřed davu,
sám uprostřed vesmíru........ atd. (Net)
---------------------
Sám uprostřed davu - problém odcizení - to je realita, a vůbec není unikátní,ale je to
rozsáhlá tématika a určitě to není "něco k odlehčení".
--------------------
http://www.sds.cz/…

Doplňuji:
Ten ostrov - no - možná je to lepší možnost. Tam je všechno jasné. A můžeš doufat.
Cítit se sám na Václaváku - kam se tak dá utéct? Na pustý ostrov....?


Avatar uživatele
Zlatý

Vezmeme-li v úvahu, že obě samoty jsou "nedobrovolné" a člověk by nechtěl být sám, tak je pravděpodobně horší samota ve velkoměstě. Člověk by nechtěl být sám, ale nedokáže navázat kontakt. Žije mezi lidmi a sleduje je jakoby z povzdálí, jako kdyby sledoval film. Na druhou stranu člověk, který jako jediný ztroskotá na opuštěném ostrově, se musí chtíc nechtíc vyrovnat s tím, že je tam sám a nemá možnost s nikým navázat kontakt. Prostě ví, že mu nic jiného nezbývá a jistě touží uzřít v dáli na obzoru loď. :-)


Avatar uživatele
Bronzový

Jedná se dvě opačné situace, dva různé pohledy na věc. Ve městě jsi Ty a dav a záleží, jak budeš reagovat, jak sitaci přijmeš. Nikdo si tě nevšímá a taky nikdo nechce aby sis všímal jeho. můžeš se cítit sám, ale představ si, že tak se cítí všichni ostatní. Je to obdnobé, jako když máš ve válci vzácný plyn, který tvoří jednoatomové molekuly - například He, Ne - neexistuje dvouatomová molekula. Každý jednotlivec si stačí úplně sám, vše vyřeší pomocí počítače a dalších technických pomůcek.

Když jsi na ostrově a stroskotal jsi, je pro tebe hlavní přežití, záchrana života, tak děláš všechno pro to, abys přežil. Otázka jestli v nějakém městě je 100 000 lidí, kterým jsem úplně lhostejný není to hlavní, na co bys měl myslet.
Představ si, že na světě žije 6 miliard lidí - možná více, ale to je jedno. V naší republice je 10 milionů lidí, což je méně než 0,2 % z těch 6 miliard. Pak si spočítej, kolik máš přátel, známých, kolik znáš tady lidí a kolik zná Tebe a vypočítej si, kolik je to . Pokud je 1000 takových lidí v ČR a to možná přeháním, je to 0,01 % . určitě máš spolužáky, bratrance a podobné lidi z rodiny, ze školy, z práce atd.
Pokud jsi na ostrově, je pro tebe důležité přežití. Přečti si Robinsona , pokud jsi to ještě neudělal a i když je to kniha napsaná před více než 200 lety, je její smysl stále aktuální a možná teď i více než v době jejího prvního vydání. Pokud Tě tedy trápí, že si připadáš ve velkém městě opuštěný, přehlížený a sám, na opuštěném ostrově bys neměl čas na to myslet a divil by ses, co bys dokázal.


Avatar uživatele
Registrovaný

Město je strašný paradox. Nesnáším město. Je tu na sobě naňahňáno tolik lidí, ale přitom je každý k sobě tak odtažitý. Člověk by si řekl že město je něco jako mraveniště, ale není tomu tak. Pokud se jednomu mravenci něco stane ostatní mu hned pomohou, zatímco ve městě i kdyby sjte na ulici umírali, tak vás většina lidí jen překročí s odvětkem ten je teda pěkně ožralej. Pro pobavení zkus: http://www.haraseni.cz/


Avatar uživatele
Pokročilý

Dokonce bych řekla, že ta městská samota je horší v tom, že lidé jsou na dohled. Je to jako mít hlad a mít hlad s tím, že mám před sebou jídlo, ale nemůžu je z nějakých důvodů sníst.

 

Diskuze k otázce

 

U otázky nebylo diskutováno.

 

Zajímavé otázky v kategorii Rodina a vztahy

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Rodina a vztahy

Zlatý Drap 978
Zlatý marci1 806
Zlatý quentos 628
Zlatý iceT 601
Zlatý hanulka11 536
Zlatý panenka 488
Zlatý annas 449
Zlatý led 396
Zlatý venkovan 390
Zlatý gecco 375

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.