Proč se přístroje na opravu chovají obvykle mravně ve chvíli, kdy k nim dorazí opravář?

Jo, to znám. Za to můžou Murphyho zákony, neboli zákony schválnosti. Zvláště ty elektronické potvory jsou takto zlomyslné. Opraváře se bojí, tak se chovají slušně.:-)

Říká se tomu generálský efekt a funguje opravdu spolehlivě.
Někdy lze ošálit přístroj opětovným zapnutím a vypnutím, kdy se prozradí, že svou zdánlivou bezporuchovost jen simuloval. :)

Je to zákon „schválnosti“, který funguje naprosto spolehlivě a pravidelně. A závady zařízení, u kterých se objeví (velmi často), jsou ty „nejzapeklitější“. Pustí to manželka…, nejde to. Šáhnu na to, že to opravím a ejhle, ono to funguje. Tak jí to předám a za 10 minut je zpět. A pak se to opakuje. U běžných spotřebičů to bývá třeba jenom závada mechanická, u elektrických „studený“ spoj. To jde. Ale elektronika, to si člověk „pošmákne“.
Ale stalo se mi i to, že mě DVD tak dlouho trápilo (šlo-nešlo), já měřil a zkoušel, až nakonec přece jenom „skončilo v kontejneru“.:-(
Kecám, nikdy nic nevyhazuju, demontuju, vyberu součástky na ND a vyhodím jen obal-bednu a díly nepotřebné. 🙂

dobrý servisák vyžaruje okolo seba energiu úspešnej opravy a tej sa každý „nespratný“ pokazený prístroj obáva.
Ale vážne,
Vo väčšinou takýchto „nemravných“ prípadoch ide o skrytú vadu, fungujúcu na algorytme náhodných čisiel. Nikdy nevieme dopredu predvídať ich činnosť.
niekedy to napríklad môže byť smietko prachu, niekedy uvoľnený kontakt…