Proč černá tkáň při styku s kyselinou sírovou?

Agneta si v těch svých dvou větách vzájemně odporuje. Hoření je oxidace, ke které je třeba oxidační činidlo, nejčastěji kyslík. Ještě jsem ale neviděl, aby kyslík hořel… Vápník hoří, OK, ale v měkké tělesné tkáni jej nenajdeme. Ve skutečnosti při poleptání kyselinou sírovou probíhá několik dějů: dehydratace, acidobazická katalýza hydrolýzy esterů a amidů, odtučnění kůže katalýzou hydrolýzy tuků (tuky jsou ty dříve zmíněné estery). Bílkoviny jsou zase chemicky amidy, které mohou být také hydrolyzovány touto cestou. Dehydratace je přitom značně exotermická, takže nastupuje rovněž destrukce tkání teplem, což je v konečném důsledku ona karbonizace – zuhelnatění, viz Mosoj, následná nekróza.

Hlavním důvodem je dehydratace. Je to průvodním jevem při poleptání většinou silných kyselin, ale nikoliv zásad, tam dochází ke zmýdelnění a k mnohem hlubším ranám.

Protože „hoří“… ten proces je takřka podobný:D
Nejdřív si kyselina bere kyslík a vápník:D

Děje se to při všech druzích poleptání.
Poleptání se klasifikují podle standardní klasifikace popálenin chybí ale zdroj tepla.
Dochází k nekróze tkáně.