Pořád se mi zdá sen ve kterém v nějaké vážné situaci nebo v ohrožení života se mi stane něco s hlasem a nemůžu mluvit.

S tímhle jsem měla také problémy, ale spíše v dětství. Jeden sen se mi opakoval a byl celkem děsivý. Jako malá jsem se hrozně bála kostlivců a jako naschvál se mi o nich pořád zdálo. Ale pak z ničeho nic to přešlo a od té doby se mi o tom nezdálo. Myslím, že to může být jen takové období nebo by vám možná mohla pomoci drobná změna životosprávy. Třeba nevečeřet příliš pozdě večer nebo si před spaním vyvětrat…

To je normální a nejen ve snu.
Může to být reakce na nějakou životní situaci, nad něčím podvědomě přemýšlíte apod. Někdy i příznak přicházející nemoci – třeba nachlazení apod. Zkusit se těmito sny moc nezabývat není moc od věci. Moje zkušenost je, že mnoho snů je reakcí na nějaký prožitek, film, rozhovor, situaci v okolí kterou jsem slyšel vypravovat apod. Dají se často rozumně vysvětlit jako odezva na něco. Hlavně se nezabývat snaři apod., může o být někdy i zavádějící.
Nejsou lepší nějaké příjemné erotické sny?

Taky už se mi něco podobného zdálo – měla jsem sen, že mě někdo přepadl a chtěl znásilnit. Úplně přesně si dodnes pamatuju pocity a myšlenky v tom snu. Chtěla jsem se bránit, ale nemohla jsem se hnout a chtěla jsem řvát /o pomoc, nebo aspoň násilníkovi šíleně sprostě vynadat/, ale nemohla jsem ani promluvit. V tom snu jsem si myslela, že bych nikdy nečekala, že zrovna mě ochromí strach…
Od toho snu se trošku víc vyhýbám rizikovým situacím – nechodím úplně sama přes pustá místa a tak. Možná je někde v podvědomí schovaná naše reakce na ohrožení, o které většinou nevíme… a můžeme si myslet, že bychom reagovali jinak.
Nebo to je projev nějakého skrytého sebepodceňování – podvědomě si nevěříme a proto máme v podvědomí strach, že bychom nedokázaly v krizi rázně jednat. Ale vážně jen hádám, nejsem psycholožka…
Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, zdává se mi to i v jiných snech, kdy sice nejde o život nebo zdraví mně, ale cizím lidem. Buď pak nejsem schopná jednat a rozhodnout se, nebo je např. obsazená telefonní linka na záchranku.

venkovan: Myslím, že zrovna tohle není typ snů, který by vycházel z něčeho „aktuálního“ – ze špatného filmu nebo z přejedení. Tyhle „hluboký“ sny, hlavně pokud se vracejí po delší dobu, vychází asi odněkud z podvědomí a jejich zdroj tam je dobře uložený. Můžou vzniknout rychle, ale ne „jen“ z jídla /mám jeden typ snů, který se mi vrací už několik let a úplně přesně vím, která konkrétní událost je odstartovala/. Ale vracejí se podle toho, v jaké je člověk zrovna situaci – pokud je v nejistotě nebo ve stresu, můžou se mu zdát častěji. Ozkoušeno a vypozorováno na vlastní osobě :o}

To záleží co se děje s částí mozku která kontroluje tu část která je zodpovědná za řečové centrum, nevím na které straně je. Takže něco analyzuje a není schopno sdělit co se děje. Stačí se zaposlouchat do podmanivých esoterických tonů, uklidnit se, pak zvelebit duši spánkem. Já míval sny opačné, než bych si přál: měl bych létat v nebi, zatím vím, že to bylo o tmavých hrobech kde bylo málo místa abych vylezl, kolem kosti a z oken se dívali ti, co se do hrobu chystali. Byla tam tma a vlhko. To je pěkný odpočinek.
Ale ty to můžeš napravit. Připrav se do klidné fáze, do polosnění, kdy už skoro usínáš, v té fázi kdy věříš tomu co vnímáš jako pozorovatelka snů. V té chvíli si uvědom, že vlastně nemusíš nic říkat. Že se sama chopíš chvíle situace a ty budeš ta, která bude určovat následující události. Že ti, kteří by slyšeli tvůj hlas jsou ti, kteří jsou ti k pomoci a to jsou vlastně ty. Že můžeš mluvit, když sama chceš. A když vyslovíš myšlenku, hovoříš. A ti, kdo slyší, jsou ti, co tě poslechnou.