Avatar uživatele

Nejlepsi skutek , ktery jste kdy udelali. ? -iv-

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Zlatý

Asi to nebyla kdovíjaká zásluha, mě z toho ale hřálo u srdce ještě dlouhou dobu.
Předem se omlouvám, že to bude zase román - když já stručně psát neumím :((

Vracela jsem se tehdy z Prahy, kde jsem byla na koncertě. Poslední noční vlak jsem nestihla, musela jsem nocovat na nádraží. Byl mrazivý listopadový večer, nádraží se v noci na pár hodin zavíralo. Všechny z budovy vyhnali ven: nás cestující, i bezdomovce. Byla jsem celkem nalehko, mrzla jsem. Co chvilku jsem si ve stánku kupovala horký čaj, abych do rána vůbec vydržela.
Pak jsem si všimla dvou bezdomovců. Věk těžko určit, snad kolem 50 let. Nevím, co to bylo, ale cítila jsem k nim cosi jako přátelství. Byli jiní než ostatní... Nesomrovali, neobtěžovali, nekouřili, nechlastali, nebyli sprostí, nevedli oplzlý řeči... Jen se k sobě v koutě choulili a navzájem se snažili zahřát. Bylo mi jich líto, opravdu moc. Aniž bych se jich zeptala, šla jsem jim do stánku koupit párek v rohlíku a horký čaj k tomu. Každýmu, samozřejmě :) Přinesla jsem jim to, oni nechápavě koukali, pak si jídlo vzali. Snad půl hodiny mi děkovali, vděk jim úplně sálal z očí. Takovou vděčnost jsem ještě nikdy předtím neviděla - a myslím, že ani nikdy potom... Když jsem viděla, jak do nich párek padl, zaplatila jsem jim ještě nášup a nechala je v klidu najíst. Po chvilce za mnou jeden z nich přišel a poprosil mě o pomoc. Jeho kamarád prý mrzne, má rozepnutou bundu. Potřeboval by ji zapnout, ale oni to nedokážou: zip byl zaseklý a oni navíc měli mrazem zkroucený prsty. Tak jsem samozřejmě šla, chvilku se s tím mořila..a úplně jsem na sobě cítila pohledy ostatních bezdomovců kolem :D Když se zip podařilo zazipnout, znovu mi děkovali..a ten jeden se dokonce pokusil o úsměv. Moc mu to nešlo, myslím, že život na ulici ho "odnaučil" smát se :(
Krátce nato se znovu otevíralo nádraží, tak jsem musela jít. Ti dva se se mnou přišli rozloučit (!!) a ještě jednou poděkovali.
Toť vše, celá story :)

Vím, že tento příběh není nijak světoborný, ale mě to opravdu zasáhlo. To setkání mělo kouzlo, který mi v paměti zůstává dodneška. Tehdy jsem pochopila, že není bezdomovec jako bezdomovec...a že i bezdomovci jsou "pořád" lidi. Naučila jsem se nesoudit.

Tento příběh je pro mě vyjímečný ještě z jednoho důvodu - bylo to poprvý v životě, co jsem něco takovýho udělala. Vždycky jsem byla stydlín, oslovit cizího člověka bylo nad moje síly. Když jsem tam ty dva tehdy viděla, vůbec jsem nepřemýšlela, JAK je oslovit - na svou plachost jsem úplně "zapomněla". Automaticky jsem šla koupit jídlo, automaticky jsem jim ho přinesla...jako bych podobný samaritánství provozovala denně :)) Co všechno jsem tu noc "dokázala", jsem si uvědomila až při cestě domů. Vlak kodrcal, já tupě pozorovala ubíhající krajinu...a vzpomínala na ty dva. Mihli se mi životem jenom na chviličku, ale změnili kus mýho já - natrvalo.
Dneska mě jen mrzí jedno - že jsem se s nimi nedala víc do řeči. Zajímalo by mě, jaký asi měli osudy, jaký život vedli dřív a co se jim stalo, že skončili na ulici.
Přála bych jim, aby patřili k té hrstce šťastných, kterým se podařilo vyhrabat se ze dna zpátky nahoru.. Ale z vlastní zkušenosti vím, že je to těžký. HODNĚ těžký. A bez podpory rodiny a kamarádů dokonce (skoro) nemožný :(

PS: Tome, dědoPetře, www, arygnoci i Andělé - máte můj obdiv. Hluboký a upřímný :)

PPS: Dobře, dobře - ty taky, Dr.Axle ;)

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

Možná nejlepší,pro mne rozhodně nejhorší,když jsem před lety,vytáhl z vody 10 letého kluka,pod kterým se probořil led.Dodnes nechápu,jak jsme to mohli,oba přežít. :)


Avatar uživatele
Zlatý

To opravdu nevím,ale asi když jsem kamarádce zabránil v sebevraždě.Jinak to by museli posoudit jiní.


Avatar uživatele
Zlatý

Neznáme ženě jsem poskytl první pomoc, čímž jsem ji zachránil život.
Byl jsem za to náležitě potrestán (v duchu - každý dobrý skutek musí být spravedlivě potrestán).


Avatar uživatele
Zlatý

Žádný dobrý skutek, nejsem asi ta pravá "charita". Akorát jsem jako malý děcko přiběhl pro maminku, je-li to dobrý skutek :-D
V hlubokém zahradním bazénu na dešťovou vodu se dole topila ještě mladší sestřenice, byla už vidět jen ruka a díky tomu běžení prej žije. Od tety jsem měl pak slíbený kolo, no a to jsem si koupil až na gymplu z peněz za brigády :-D:-D:-D


Avatar uživatele

Dal jsem život svým dcerám, které mou krev předají dalším generacím, kdy mé ostatní skutky dávno vyblednou s mou smrtí.


Avatar uživatele
Zlatý

Nevím,asi když jsem jako dítě zachránila tonoucí sestřenici na koupališti.Neuměla plavat,měl ji hlídat její bratr,ale neuhlídal.Měla povoleno se pohybovat jen u krajů,ale dostala se dál. Když jsem k ní připlavala,byla v takovém šoku,že mi skočila na hlavu a pro změnu se topila já.Byla tak vystresovaná,že mi furt tahala vlasy pod vodu.Dlouho jsme se přetahovali a když se mi podařilo na chvíli vykouknout z vody,zařvala jsem-pomoooc,Karolina se topííí. Všichni na břehu jen koukali a nikdo nepomohl.Pamatuju se,že až po dlouhé době se mi podařilo jí vláčet za sebou pod vodou a když jsem viděla schůdky,už jsem věděla,že máme vyhráno.
Byly jsme obě v šoku a já nemohla pochopit,jak jsme tak dlouho mohly vydržet pod vodou. Asi u nás byly andělé strážný....:-)

 

Diskuze k otázce

Avatar uživatele
Zlatý

Andělé

Baranajko-děkuju Vám,ale to,co jste udělala Vy,je také záslužné:-) Dokážu se do Vás vžít,sama jsem se styděla ještě do nedávna...
Jste pozorná a máte soucit a srdce na pravém místě,to bohužel každý nemá..Je to krásné a přeju Vám do života jen to nejlepší:-):-)

Avatar uživatele
Zlatý

barnajka

Děkuju, Andělé - opravdu moc :) Jen si myslím, že pokud si tu někdo zaslouží úctu, respekt a slova chvály a obdivu, jste to vy. Děláte čest své přezdívce. Můžete být na sebe pyšná :)

A spousta dalších "uživatelů" Odpovědí by si zasloužila ocenění: někteří svatozář za svou dobráckost, jiní zas diplom za znalosti. Smekám před obojím! Já sama moc inteligence nepobrala, jsem spíš taková "plkna". Co mi chybí na IQ, snažím se nahnat city a selským rozumem, ale ne vždycky se zadaří a ne vždycky jsem okolím pochopena. Holt, to už je asi můj úděl :))

Ještě jednou vám moc děkuju za krásný příspěvek a taky vám do života přeju jenom to nejlepší! Věřím, že Andělé už dohlídnou, aby se vám nic špatnýho nestalo.
Děkuju! :)

Avatar uživatele
Zlatý

Andělé

Milá Baranajko:-),až ted jsem si přečetla Vaše krásná slova v diskuzi a moc Vám za ně děkuju.Potěšila mě opravdu hodně,jste moc hodná:-)
Svá slova jsem myslela vážně,Vy se vůbec nepodcenujte,nejste jen "plkna",právě naopak.Jste přirozeně inteligentní a moc ráda si čtu Vaše názory i rady.Zasloužíte si ocenění,jako i spousta dalších uživatelů.Smekám i já před Vámi a to opravdu upřímně:-)
Také Vám ještě jednou děkuju a přeju jen to nejlepší a at dohlédnou Andělé i na Vás:-)Děkuju moc,Vaše slova mě zahřála:-):-)

 

Zajímavé otázky v kategorii Aktuality a zábava

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Aktuality a zábava

Zlatý Drap 4395
Zlatý hanulka11 2790
Zlatý led 2475
Zlatý briketka10 2269
Zlatý annas 1828
Zlatý quentos 1548
Zlatý tom004 1522
Zlatý iceT 1519
Zlatý dědapetr 1472
Zlatý mosoj 1426

Zobrazit celkový žebříček

Kategorie otázek

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.