Morbidní otázka!

Nechci mít náhrobek. Když už, chtěla bych být rozsypána v místech, která mám ráda – u nás u potoka, v lese… (To mne inspiruje k další otázce…)

Dej to do googlu … ne, teď už to není vtipný.

Tak třeba: „Do hrobu jedině s rozběhem“

Ale, co jsem viděl na jednom náhrobku, to mě vyloženě dostalo, cituju (snad to moc nepopletu):
Na obloze slunce září,
svítí víc a víc,
práce volá hospodáři,
a ty v hrobě spíš.

Zpopelnit a bez obřadu,rozprášit.

žádné hmotné statky ani po smrti. Věřím, že do budoucna naše hlavy pomazané vymyslí platit daň z posmrtného úložiště.
Takže rozprášit – konečně budu na několika místech světa najednou…:)
Ale razím heslo: střízlivou mě nedostanou!:)))

Bez stresů a starostí odpočívám s radostí.

Už roky budoucí pozůstalý varuju, že jak mě nechají zakopat do země, budu je chodit za trest strašit. Je mi teprv 26, na umírání se ještě ani zdaleka nechystám – ale v tomhle mám jasno už dávno: spálit a rozmetat. Nevím, co mi na tom tak záleží, ale mám prostě celoživotní fobii z představy, že zatímco já se v hrobečku oddávám věčnýmu spánku, červíci a jiná havěť jim podobná si na mým hnijícím těle pořádájí opulentní hostinu. Tohle fakt ne, sorry :DD

Ohledně kremace měl jasno i můj strejda s tetou: kdysi na to téma ze srandy přišla řeč a teta, coby zarytá ateistka (a bývalá členka KSĆ), prohlásila: „Tato, až já umřu, chcu jedině spálit a rozprášit okolo. Posloucháš mě, jo?“. A strejda na to: „Jo, to víš že jo… Zafouká vítr – a mám tě zpátky v baráku!“ :DD
Mimochodem – strejda už má krmaci za sebou, teta se těší relativně dobrému zdraví.