Avatar uživatele
Stříbrný

Měli bychom dětem říkat, co je dobré a co zlé a nebo je nechat si toto posoudit samotné?

Samozřejmě, máme zde zákony, které zakazují pod trestem zabíjení, krádeže, apod. nicméně poté můžeme děti učit, že pýcha je špatná, atd. a nebo je nechat si o tom udělat vlastní názor. Jistě mnozí z vás, co máte děti, znáte otázky typu "Maminko, proč ten pán kope do toho psa?" "Proč ten pán v televizi vzal jinému peníze?". Je přeci možné, že takto to berou všechny děti a my do nich akorát vkládáme náš pohled na "dobro a zlo" a poté akorát vyrůstá další generace podobná nám, mezi kterou bude pár jedinců, kteří půjdou přes mrtvoly za svým prospěchem, neb to je přeci správné, tak je to naučili rodiče či učitelé.
Doplňuji:
arygnoc-takže jej budeš trestat, i když něco dokáže a bude na sebe pyšné? Když ty něco dokážeš a tvé dítě bude na tebe pyšné? Co když o tobě řekne, že jsi lhář? Nebo toto prohlásí o nějaké jiné autoritě, třeba učitelovi? Co když na někoho bude ukazovat a říkat o něm, že je "zlý člověk"? CO když tebe neuposlechne a udělá něco jinak?

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Zlatý

áno, mali by sme im to hovoriť, detstvo je obdobie budovania osobnosti.

ale:
vysvetliť jedenkrát, dvakrát.
ak sa dieťa napriek tomu dopustí činu, ktorého sa nemá dopustiť (príklad s kopaním do psa). nasleduje trest, a to fyzický - práve preto, aby POCHOPILO, že to bolí, a bolesť je nepríjemná i dieťaťu.
učiť proste dieťa skúsenosťou - nerob to, lebo to aj tebe urobí niekto iný.

nepodceňujme deti, sú niekedy až neskutočne vynaliezavé vo vymýšľaní huncústiev [lumpáren] - na tvári sa mi rozžiaril úsmev zo spomienok na vlastné detstvo, kedy sme VEDELI, ža za TOTO budeme otrestaní.

netrestanie vedie k návyku, že pravidlá sú na nič, keď neprichádza trest - a to je zle, zákon nezákon, trestať treba (primerane, dieťa nedokaličiť).
dieťa treba naučiť, že po nesprávnom čine prichádza trest, nestačí, aby to pochopilo, ale aby to VEDELO.

skutočne, dieťa môže argumentovať: "Veď to robia aj iní", a tu nastupuje autorita rodiča (a v neposlednom rade i pedagóga), ktorá MUSÍ podľa veku dieťaťa podať vysvetlenie, prečo je to konanie zlé, i keď ho dotyčný koná (dieťa by v televízii vôbec nemalo vidieť trestné činy, kopaním do psa a krádežou počínajúc, brutálnym násilím končiac - najlepšie ho s tv vôbec nezoznamovať).
a to je, priznávam, ťažké, keď príklady okolo svedčia o opaku našej snahy.

zhrniem:
vysvetľovať, a pri porušení s patričným odôvodnením trestať.

;-Q
Doplňuji:
všetko záleží nie na výsledkoch, ktoré dieťa dosiahne (niečo dokáže), ale AKO to dosiahne.

keď dostane v škole z písomky jedničku a prácu odpísal či nebodaj získal vydieraním od spolužiaka, ktorý látku ovláda, je hoden pochvaly?
alebo je hoden pochvaly vtedy, keď to učivo ovláda a boli ohodnotené jeho vlastné vedomosti?

podobne v zlodejskej rodine nikto nepochváli dieťa, ak získa napr. moblil kúpou, ale keď ho ukradne, bude pochválené.
úplne opačná situácia ale bude v rodine, ktorá žije sporiadaným životom (ctí zákony).
---

musíte si uvedomiť, že rodič je VŽDY vzor chovania pre dieťa (i keď dieťa vo vlastnej dospelosti tento vzor môže hodnotiť ako zlý) - a to bez ohľadu, či je morálny alebo nemorálny.
keď dieťa uvidí, že je bežné mlátiť slabších a naučí sa, že je nesprávne nerobiť to, zbytočno ho vo väzení budú učiť, že ubližovať sa proste nemá.

je to vplyv okolia, rodiny, školy, spoločnosti, kde dieťa vyrastá.
skutočne, dieťa ma môže obviniť, že keď ho naučím, že kradnúť je normálny zdroj obživy, že som ho oklamal - lebo sa preto dostalo do väzenia.

takže - všetko je to o morálke toho, kto dieťa vychováva (už čo by iba prikladom, odpozorovaním) a o morálke dieťaťa v dospelosti.

nikto nie sme neomylní, vychovávame svoje deti na obraz svoj, alebo v horšom prípade na obraz, akí by sme chceli byť (a práve tam neraz narážame na konflikty "čo sa má robiť" a "čo robím").

existuje možnosť, že sa nám dieťa nepodarí vychovať podľa obrazu svojho (bez ohľadu na morálku výchovávajúceho) - iekedy to môže byť dobré (vyrastie "lepší" človek), niekedy zlé (zrodí sa "lump").

výchova a pedagogika nie je matematika, kde je všetko dané - pravidlá, postupy, výsledky.
človek je tvárny materiál, ako surovina niekedy viac, niekedy menej, nie z každej hmoty sa dá vykresať rovnaká socha.

teda posudzovanie "ten je zlý" a "ten je dobrý" vyplýva práve z morálky vychovávajúceho (pre sporiadaného človeka "policajt je dobry", pre zlodeja "policajt je zlý").
neexistuje univerzálne pravidlo hodnotenia dobro/zlo, vždy je dané prostredím.

takže stále platí (bez ohľadu na morálku):
vysvetľovať, a pri porušení s patričným odôvodnením trestať.

;-Q

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

Pokud se mají děti naučit cokoli , je třeba aby počáteční informace vždy od někoho získali Jinak to nepůjde.Neni důležité od koho a jakým způsobem tyto znalosti získají..


Avatar uživatele
Bronzový

mělo by se jim to říkat od narození do smrti. důležité je jakým způsobem
dítě by mělo vždy vědět že ho mám rád a snažím se mu tím, co říkám pomoci. také je dobré mluvit v otázkách a říkat "myslím si", "možná" aby to nebylo že já mám vždy pravdu. důležité je určitě i umět zpětně analyzovat následky činů, povídat si o tom co se stalo a jak se z toho poučit?
možná kecám


Avatar uživatele
Stříbrný

Arygnoc to rozvedl dokonale.

Já se jenom zeptám:
Na základě čeho by dítě mohlo posuzovat
bez předchozích vědomostí a zkušeností?


Avatar uživatele
Registrovaný

Ne, neměli, neboť dobro a zlo jsou relativní. Není možné o něčem říct, že je to prostě dobré nebo špatné, je pouze možné říci, že je to dobré nebo špatné vůči něčemu. Například o kradení není možné říct, že je prostě špatné. Přesněji řečeno je špatné pro okradeného a dobré pro zloděje (tedy pokud není chycen, to je pak pro něj také špatné). Jestli je něco dobré nebo špatné vůči něčemu se měří podle toho, jestli to danou věc přibližuje nebo oddaluje od požadovaného stavu. V případě krádeže je požadovaný stav z pohledu majitele aby věc zůstala na místě a z pohledu zloděje aby se mu jí podařilo ukrást. Krádež je samozřejmě také trestný čin, ale to se dobra a zla netýká.
Dětem bychom měli říkat, že danou věc nemají dělat ne protože je špatná (což pro ně mnohdy není), ale protože je za to zatkne policie a pošle je do vězení, nehledě na zhoršení reputace a vztahů s jinými lidmi.
A jinak pýcha NENÍ špatná, je to zcela normální a přirozená věc, na které není nic špatného.

 

Diskuze k otázce

Avatar uživatele
Zlatý

arygnoc

ivzez:

v psychológii prevláda názor, že dieťa je strana nepopísaná (tabula rasa).
bez predchádzajúcich poznatkov nemá dieťa s čím porovnávať (rozozávajme zdedené a získané - zdedené sú napr. pudy, získané zvyky, návyky, ale i vzorce chovania).

takže dieťa môže porovnávať až ex post - po zisku skúsenností.

ak ho naučím, že krádež je správny zdroj obživy, prijme ho.
keď ho za to zavrú, svoj postoj zmení (ak nehce byť zavreté).

je to tiež vývoj, ktorý pomáha človeku hodnotiť dobro/zlo, záískavať skúsenosti.
bohužiaľ, u človeka nie vždy platí, že skúsenosti ho vedú k tomu správnejšiemu riešeniu (v tomto príklade nekradnúť - presvedčil nás o tom návrat dobrých holubov havlovej i klausovej amnestie za mreže).

teda:
pokiaľ dieťa získava informácie iba z jedného zdroja, nemá svoje poznatky s čím konfrontovať.
v každom prípade bez poznatkov získaných skúsenosťou či učením, nemôže dieťa posudzovať ne/správnosť tých ktorých direktív (noriem správania sa).

;-Q

huxa:
morálne princípy nie sú pudy ani city - ale naučené formáty správania sa.
podobne sa formuje i presvedčenie správne/nesprávne a meranie hodnôt dobro/zlo.

;-Q

Avatar uživatele
Stříbrný

huxa

Proč jsi si tím tak jistý? Nikdo z nás už není, bohužel, jak píšeš, tabula rasa, tudíž ti nemůžu oponovat nějakou situací, kterou bys dokázal nějak vyřešit, přestože bys neměl žádné zkušenosti. Nicméně netvoří právě morální principy naše pudy, které ovšem musí projít cestou nejmenšího odporu, aby pro nás prostě byl život co nejsnazší? Jistě ti říká něco pojem "vlčí děti", no, existují děti vychované i jinými zvířaty a když odstraníš vlastnosti typické daným zvířatům, nedostali bychom právě vlastnosti neposkvrněného člověka? Dle mé teorie jsou velmi přirozené prvky komunismu.

Avatar uživatele
Zlatý

arygnoc

nie, morálne princípy nie sú niečo vrodené.

pokúsim sa nastoliť model:

predstavte si mladého muža vychovaného v duchu zákonov a morálky (nekradni, nezabíjaj, neklam, ...).
vychovávaný bol i pomocou trestov (to keď bol susedovi na hruškách).

mladý muž sa zoznámi s partiou, ktorá kradne a vidí, že sa majú dobre a nikto ich za to netrestá (zatiaľ).
tak opustí svoje morálne hodnoty a pridá sa k nim.
keď i ch konečne chytia a "kamaráti" sa na neho snažia hodiť, čo sa dá, prezrie a pochopí, že jeho zvyky získané výchovou boli správne (prišiel trest, keby sa držal svojho, trest by neprišiel).

to isté platí i o kamarádkompánii, ktorá v rámci svojej morálky konala správne - a predsa prišiel trest.

v oboch prípadoch sa jedná o skúsenosti.

a teraz, keby maughlí vyšiel z lesa a zašiel do marketu pre jedlo, ktoré by si vzal a nezaplatil, nechápal by, prečo ho chcú zatvoriť - veď toho jedla je tu pre všetkých dosť.
koná podľa pudu (potravy je dosť, vezmem si), nie podľa morálky (tá potrava nie je moja).

morálka a morálne cítenie, chovanie je získaná skúsennosťou, nie záležitosť pudov, vrodená vlastnosť.

človek - tabula rasa - nie je ani dobrý ani zlý (tie pojmy v jeho konaní strácajú zmysel, lebo koná pudovo), ale je možné z neho vyformovať filantropa alebo zloducha.
a ten sa zasa poznaním môže napriek výchove zmeniť.

hm, homo sapiens. ;)

;-Q

srry, ale tú poslednä vetu "Dle mé teorie jsou velmi přirozené prvky komunismu." som skutočne nepochopil.
bavíme sa o politike?

Avatar uživatele
Stříbrný

huxa

Právě tím mauglím jsi natrefil na ty prvky komunismu-potřebuji jídlo, vezmu si jídlo, někdo ke mně příjde a chce jídlo, já mám jídla dostatek-->dám mu jídlo.
Není přeci jediná správná morálka, ne? Tvá morálka se může, resp. určitě liší od té mojí.

Avatar uživatele
Zlatý

arygnoc

nie, to nie je morálka, ale pud.

súhlasím s tým, že pojem morálka - morálne správanie sa vyjadruje u každého jedinca niečo iné (viď príklady zlodej/nezlodej).

ale pozor - niečo iné je pojem chápania slova (terminus technicus) "morálka" z hľadiska jedinca (toho, ktorý posudzuje i toho, ktorý je posudzovaný) a niečo iné z hľadiska spoločnosti (kmeňa, hordy, štátu, národa, ...).

a tam sú rozdiely markantné.

ak chcete zachádzať do extrémov, zamyslite sa o morálke v prírode (keby existovala):

lev loviaci antilopu považuje za morálne ukojiť svoj hlad, lovená antilopa si o tom myslí niečo iné.

preto morálka (chápaná ako sústava noriem správania sa ľudí v spoločnosti, ktorá samotná je podmienená historickými formami spoločenského bytia, chápanie ľudského správania z hľadiska rozlišovania dobra a zla) nie je vrodená vlastnosť, ale získaná.

;-Q

pudy a komunizmus (ako spoločenské zriadenie, nie ako ideológia) nemajú nič spoločného.
komunizmu v tomto poňatí sa najviac približuje prvotno-pospolná spoločnosť.

Avatar uživatele
Stříbrný

huxa

ivzez-morální principy a své přesvědčení si snad tvoříš až na základě vědomostí a zkušeností? Ne spíše na základě pocitů a tvého vnitřního cítění?

 

Zajímavé otázky v kategorii Aktuality a zábava

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Aktuality a zábava

Zlatý Drap 4393
Zlatý hanulka11 2790
Zlatý led 2475
Zlatý briketka10 2268
Zlatý annas 1828
Zlatý quentos 1548
Zlatý tom004 1522
Zlatý iceT 1520
Zlatý dědapetr 1472
Zlatý mosoj 1426

Zobrazit celkový žebříček

Kategorie otázek

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.