Kolik procent z hodnoty historického předmětu dostane nálezce v jinych státech, pokud ho odevzda?

První principiální úprava byla už v římském právu, která říkala, že vlastníkovi pozemku patří vždy alespoň polovina pokladu, ale jestliže jej nálezce hledal bez jeho dovolení, pak poklad celý.
Toto se pak různě měnilo v různých dobách a zemích. Princip ale zůstával podobný, např. ve Švýcarsku patří poklad vlastníkovi nemovitosti, nálezce má nárok na přiměřenou odměnu až do poloviny hodnoty (čl. 723 odst. 2 a 3 ZGB).
Do toho vstupují moderní metody hledání pohladů, ale také zájem státu chránit kulturní pomátky (+komunistická epizoda, které omezoval soukromé vlastníctví na úrok státu obecně).
Takže např. ve Spojeném království mají Treasure Act z roku 1996, který definuje, co je to „poklad“, který náleží koruně a je povinost ho ohlásit. Nálezce dostane nálezné podle rozhodnutí Treasure Valuation Committee – nic bližšího k tomu není, kromě toho, že maximum je tržní hodnota. Co nespadá po „poklad“ náleží nálezci nebo vlastníku pozemku, stát (muzea) to pouze případně vykupují.

Zdroj: http://www.le­gislation.gov­.uk/ukpga/1996/24/­contents

K tomu by bylo zapotřebí znát zákony oněch jiných zemí. Pochybuji, že se tu najde dobrovolník, který je bude studovat.

To se velmi liší v závislosti na specifických zákonách dané země. Některé země poskytují nálezci plnou odměnu rovnající se na tržní hodnotě artefaktu, zatímco jiné nemají stanovený procentuální odměnu. Bez konkrétního státu je těžké poskytnout přesnou odpověď na tuto otázku.