Avatar uživatele
Zlatý

Jak hluboko do dětství může sahat lidská paměť?

Jak hluboko do dětství jste si schopni vybavit reálné vzpomínky.

Může světelný tunel, který údajně vidí lidé kteří prodělali klinickou smrt a navrátili se, souviset se pocity při porodu ?

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Stříbrný

Útržkové vzpomínky mám až tak od 5-ti let. Velmi útržkové, jen pár krátkých vzpomínek na zvláštní chvíle.

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

Raymond A. Moody,, který napsal knihy Život po životě / Úvahy o životě po životě / Světlo po životě, uvádí na rozdíl od jiných, že dítě z porodu nic nevnímá.

K vašemu doplnění otázky. Informaci jsem našla jen ve slovenském zdroji
http://zena.atlas.sk/…

"Skeptikom nejde do hlavy tunel, ktorým sa údajne rútime za krajším životom k svetelným bytostiam. Hovoria o opakovanom prežívaní pôrodu, ktoré je totožné s týmto zážitkom. Aj novorodenec sa cez lono matky teperí na svetlo, von z maternice, do rúk vysvieteného lekára žiarovkami na pôrodnom stole.

Moody však má vysvetlenie aj tejto, na prvý pohľad logickej analógie podprahovej spomienky.

Tunel nie je maternica, svetlo nie východ z tela matky, lekári nie sú svetelné bytosti. Dieťa totiž nič z pôrodu nevníma. Hlavu má stlačenú o pôrodný kanál, oči sú zatvorené, nepamätá si lekárov, lebo ich nevidí, nemá natoľko vyvinuté zmysly a receptory, navyše jeho zážitok tlačenia sa na svet rozhodne nie je ničím príjemným, čo by si pamätalo, je to dráma, šok, nepríjemnosť. Klinická smrť ale popisuje lietací zážitok za svetlom v tuneli ako úžasný pocit radosti a blaha."


Avatar uživatele
Bronzový

cca od 3 let


Avatar uživatele
Zlatý

Na ´pár´ věcí si vzpomínám tak z období 2-3 let...


Avatar uživatele
Zlatý

Taky si ještě vzpomínám na některé zážitky ve svých 3 letech a výše.Třeba to, jak matka pro mne schovávala do deštníku piškoty, aby mi je starší sourozenci nesežrali.


Avatar uživatele
Zlatý

Je to individuálne.
Pamäť je živá, pokiaľ človek žije, ale väčšinou tie dvere do jednotlivých priečinkov pamäti ostávajú zavreté. Ale môže dôjsť k situácií, kedy sa dvere otvoria a vy sa môžte v pamäti prehrabovať. Tie výrazné spomienky, ktoré sa človeku "vryli do pamäti" mávajú tie dvere nezamknuté, pootvorené a stačí malý stimul, podobná situácia, vzťahy, obraz a vidíte do nich - spomínate si.
Pamätám si napríklad pražskú Stromovku a osamelý strom, ktorý stál v ceste našim sáňkam. Ale z Prahy sme sa odsťahovali, keď som mala 2 roky.
Určite poznáte pocit "déja vu" - pocit niečoho už predtým prežitého, videného alebo počutého. Môže ísť o určitú podobnosť súčasnosti so spomienkou, ktorú máte uchovanú v pamäti.
k doplnku "Může světelný tunel, "
vašnosto, nemôžem poslúžiť... Svoj príchod na tento svet si naozaj nepamätám, ale v mamičkinom brušku bolo príjemne, len keby neutekala za tým trolejbusom do pôrodnice aj so mnou (to mám z počutia, ja si to nepamätám)


Avatar uživatele
Zlatý

Ano vzpomínám si na to co jsem zažila od doby, tak
4 - 5 let to jsme byly nemocné celé prázdniny u babičky
na Moravě a chodily tam do školky ta byla spojená s
malotřídkou na dědu, který po roce zemřel já ho moc
neznala byl moc starý, jinak si pamatuju na lumpárny,
které jsme prováděly s děckama právě tam a ta byla
starší mám fotky vždy si ty chvilky připomenu.
A ještě, jak nás babička vodila do kostela a měly jsme
dlouhý vlasy a copánky nosily šatičky, nevím proč nás
mamka pak stříhala na kluka a nosily jsme kalhoty asi
proto, že chtěl taťka kluky :)


Avatar uživatele
Zlatý

jo,taky mi to vychází tak od 3 let.


Avatar uživatele

Nějaké utržky mám ,ale tak od 4-5ti let ty první.
Člověka ta nějaká událost v jeho životě musí být v tak mladém věku něčím vyjímenčná,aby si ji zapamatoval na celý život.
Reálných vzpomínek si pamatuju dost,ale až v pozdějším věku.


Avatar uživatele

Dětská fantazie sahá kolikrát až za hranice lidského chápání,sice často je to individuálne,ale na druhou stranu je to furt dokola na jedno a to samé brdo někdy až stereotypní záležitost,prostě nic nového pod sluncem,pamatuji si jen útržky z filmu jo.

p.s.Z porodu si pamatuji jen máminy styje a tátovy šilhavé oči,které mě pronásledují dodnes.

 

Diskuze k otázce

Avatar uživatele
Zlatý

mosoj

Paměť klame. Problém je, vzpomínky datovat. Nejlepší je, když se to může vztáhnout na nějakou nezpochybnitelnou událost.
Myslím si že v našem mozku máme vzpomínky z mnohem útlejšího dětství než si myslíme.

 

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Věda

Zlatý annas 2728
Zlatý quentos 1318
Zlatý mosoj 1303
Zlatý Drap 956
Zlatý hanulka11 627
Zlatý led 602
Zlatý gecco 589
Zlatý marci1 534
Zlatý arygnoc 507
Zlatý Lamalam 477

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.