Avatar uživatele
Registrovaný

Horor, anebo sen?

Ahoj, vlezlo mi do hlavy to, když se díváte na horor a pak se vám zdá sen o tom hororu. Otázka zní: Proč?

Odpovědi:

Avatar uživatele
Bronzový

Děťátko moje, zeptej se mě, proč jsem týden před teroristickým útokem na francouzskou redakci Cha.r.lie H.eb.do zažil nepopsatelný autentický strach ze smrti? Byl jsem obklopen, byli to vojáci z IS, viděl jsem je. Měli dlouhé rychlopalné zbraně. Já měl mobil, ale měl jsem strach ho použít, protože ovládají kontrolu nad lidmi. Nemohl jsem kvůli nim ani pípnout, dát někomu náznak, vůbec nic. Vůbec promluvit nebo pošeptat. Prostě nic. Oni jsou ztělesněním zla. Ovládají strachem. Byli kolem mě. Mobil mi v té chvíli byl na nic, nemohl jsem se pohnout. Toto neumím popsat, oni útočí na základní instinkty člověka jinak, než jak to známe my v naší realitě. Dva, nebo 3 islámští vojáci byli blízko mě a já věděl, že kontrolují hlavně to, ABY NIKDO Z NÁS NEMĚL ŽÁDNÝ KONTAKT buď s policií, nebo s přáteli, či co se ti podaří naslepo vytočit. Oni používají k ochrnutí celého člověka smrt, před smrtí ochromí psychiku. Takže když to oni ještě opakují denně, mluvím o popravě, vrátí odsouzence zpět, aby ho jako popravili znovu, vyvedli k zabití, pak zase vrátili do klece, tak ten odsouzený právem šária je už otupělý! Ale v tomto snu to nebyl tento případ. Bylo to naráz. Nečekal jsem na smrt, to ne, to jsem nevěděl co se mnou udělají, ale měli nás pod kontrolou. Tuším, že si my, lidé, sdílíme určité situace, snad nad příliš vypjaté, jako když ti strachem v krku zaleze ohryzek, nemůžeš dýchat, protože někdo míří zbraní a podle černé vlajky poznáš, o koho jde. V této chvíli si přeješ, aby ti mobil nezazvonil nahlas, nesmíš pohnout rukou do kapsy, protože ten ďábel je od tebe tak metr vzdálen. Možná šlo o sdílení psychických útrap někoho z té redakce, na týden dopředu jiné duši, aby přežil nebo se zmenšilo jeho psychické utrpení když bude zastřelen.

To jsem nevěděl, že se něco takového stane. Okamžitě odlišná situace, kdy jde všechno v pohodě, to se nepamatuje. Ale začne se pamatovat. Najednou jsou u vás vojáci a shromažďují vás, s lidmi, které znáš. A najednou s nikým nesmíš promluvit. Dávají příkazy. Stoupnout si sem. Do řady. (Jo abych nezapomněl, my jsme jiní než oni, my jsme křesťané a lidi a oni vojáci z islámského území.) Vzdálenost mezi námi, kolegy, tam, jak se to stalo, nebyla nijak velká, snad 2, nebo 3 metry, možná míň. Bál jsem se pohnout. Co se stalo s ostatními co byli kolem mě, si nepamatuji.Vzdálenost prostě v té překvapivé chvilce teroristického útoku neuhádneš. My jsme se na sebe ani nedívali. Tak to bylo. A potvrzuji to tím, to co píšu, že na nějakých internetových novinách bylo něco jako zpráva, ne kondolence, spíš jako vzkaz. A já jsem tam napsal něco v tom smyslu: Sdílel jsem váš strach s vámi.

Děťátko moje, řekni, odkud to mám? Je to horor nebo sen? A co třeba zdravá předvídavost? Dovedl by to někdo vysvětlit?

Nebo jak před léty zaplavila obrovská vlna cunami tu pláž s těma hotelama, vzpomínám, že taky to bylo týden před tím, když jsem ve snu viděl zástupy lidí, takových jiné rasy než jsme my, stáli přede mnou jako se stojí na fotografii. Viděl jsem jejich tváře. Viděl jsem, jak stojí vedle sebe, byli namačkáni, stáli blízko sebe. Viděl jsem obličeje, stáli tam, jako kdyby čekali. Já jsem nevěděl, proč tam tak stojí přede mnou, ani nemohlo napadnout co, a proč. Jak jsem to mohl ve snu vědět? Čekali? A týden na to přišla tsunami. Dovedeš mě vysvětlit, proč jsem se té přírodní katastrofy v duchu zúčastnil?

Proč?

Mě napadá jediná myšlenka. A to je jednolitost lidstva jako jediného lidského tvora jako celku. Rozdělení se s blízkým, jako rozdání neúnosné osobní situace jiným do okolí, kdož je zrovna volný toto pojmout a tím odlehčit svému obrovskému traumatu. Prostě jak bych to řekl. Vzít kus cizí strašné předsmrtné myšlenky a nějak, já asi vím jak, se s tím ne - vypořádat, ale vzít to. Vzít za toho druhého člověka, kterého neznám. A to jak, to znamená odmítnout ďábelské praktiky islámu. Je horší, než přírodní katastrofa.

Jak pochopit svět? Lze to? Zkus si představit, že držíš modrou kuličku. Podívej se na ni. Je malá, krásná, když jí pootočíš, dává pěkný odlesk z našeho světla. Na této kuličce by nebylo nic zajímavého, kdyby nedošlo k úkazu projekce. Zkus si představit, že ta malá kulička je naše Země. Víš, že žiješ na naší, jak jinak, na Zemi. A tam vidíš zhruba obrysy těch kontinentů, přes ty mraky. A tam, v těchto místech žiješ. A to je pěkná podobnost s náhledem na život tak jak nejsme zvyklí.

Zkus si představit naši Zemi, tu naši zeměkouli odněkud shora. Uvidíš spoustu vody, odlesků z různých vrstev oblačností. Kolem dokola je tma. V tmavém pozadí vesmíru možná uvidíš pár neznámých hvězd, nebo různých planet. Ale soustřeď se na naši obyvatelnou kouli. Vidíš před sebou celý svět. Zkus si to představit. Jakou láskou k Zemi musí cítit kosmonauti, když se vrací domů? Zde probíhají války, summity, jednání, černá kronika, nápady, hry a to je přece život. Podívej se na naši obrovsky velkou podivnou Zemi shora. Že jsou tam lidé, které znáš. Že je tam tvoje rodina, jsou tam vlastně všichni. To je fajn, ne? Je to tvůj svět.

Tímto jsem odbočil od strašných začátků, co se bude dít.
Viděl jsem víc věcí ve snu, to je lepší než co dávají v TV. Viděl jsem zrádce člověka. Jsou to ti, kteří -POZOR- nesnesou legraci, a už vůbec ne ironii, vcelku neškodnou. A že jich bylo! Jeskyně, ve kterých byli, svině. Jednou jsem řekl něco vtipného, někteří se smáli. Prostě situační humor. Jenže to někteří nevydýchali a trápili se tak dlouho, až zalezli do jeskyní, ve kterých snad žili spolu, no bylo jich tam dost. Samý křivák. Já byl s přítelkyní, byla tam moje přítelkyně a láska, já nevím, kdo to je. Budoucnost? Šli po nás. Ty jejich řeči, počkejme, až půjde tam, tak ho vodděláme a tak. Strojili se. Jeskyně měla mnoho chodeb, já jsem táhl svou družku a vyvedl ven. To byla úleva! Tolik hnusu v lidech, tolik nenávisti, nesmyslné zášti, to by přece na zemi nemohlo být. Fuj, jsou to taky jen lidé, jen o moc zakomplexovanější, než se zdají. Křivé úsměvy. Hovada. Co tohle to má předpovídat?

O dvou letadlech, které mě v roce 1983 vystrašily, s tím, že začíná válka, už nebudu psát.

Tak, jak z nějaké potravy vzniká průjem, tak se může stát, že i z té duchovní potravy může vzniknout průjem. Proto pozor.

 

Diskuze k otázce

 

U otázky nebylo diskutováno.

 

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Věda

Zlatý annas 2732
Zlatý quentos 1320
Zlatý mosoj 1304
Zlatý Drap 962
Zlatý hanulka11 627
Zlatý led 603
Zlatý gecco 589
Zlatý marci1 536
Zlatý arygnoc 507
Zlatý Lamalam 483

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.