Dal by jsem všechno, co vím, za polovinu toho co nevím. (René Descartes)

Asi to myslel tak,že i nadprůměrně inteligentní člověk zná jen zlomek všeho vědění a pokud by to vyměnil za půlku toho všeho dalšího,co neví,tak by z něho byl Děd Vševěd.
Doplňuji:
Hanulko taky se ráda dozvídám nové věci,ale problém je ten,že si máloco pamatuju.

• iv-tak buď v klidu,nemusíš mít strach,že Tě kopíruje.

Upravil/a: hanny 2

Vymyslel to hezky,ale nikdy se nemohl dozvědět,jestli to funguje.Všechno,co věděl,dal za polovinu toho co nevěděl.Nemohl s ničím srovnat „nové“ vědomosti,protože nevěděl,že jsou nové,a staré,už neměl.Takže ,jeho život plynul dál,a vůbec netušil,že si vlastně něco přál.Tak trochu nekonečné množství variant. :))

myslím, že je dobře , že vše nevíme a ani nemůžeme …moc ráda se dozvídám nové a nové věci

jak pise hanny. taky bych menil.

Tom: vedel by, ze uz „menil“, kdyby si to pred „vymenou“ napsal nekam na papir do poznamek:) a vubec. ja bych si sepsal vsechny sve vedomosti, pak bych vymenil a to zapomenute bych se doucil.

Je to vlastně obdoba legendárního výroku Sókrata (469 – 399 př.n.l.) „Vím, že nic nevím!“ v průběhu jeho improvizované obhajovací řeči před athénským soudem.
Tato obhajoba se stala jednou z nejslavnějších v dějinách soudnictví.
Tato lapidární formulace se dá volně vyložit, že čím více toho poznám a objevím, tím méně jsem schopen do hloubky prostudovat nové obzory vědění.
P.S. Díky -iv-, že necháváš nezamčeno i pro nás, hloubavé opozdilce.

Také bych občas měnila,ale jsou jisté situace,kdy je lépe nevědět.....

Byl z laciného kraje.