Asi nic podstatného. Podobný, nebo jiný signál by byl vydán znovu, třeba i o několik dnů později.

Zazněl výstřel z Aurory! Rudoarmějci v Petrohradu zařvali hurá a zaútočili na Zimní palác, kde zasedala Prozatímní vláda. Vybuchují granáty, dav vylomí bránu, práskají vystřely, pancéřový vůz se řítí k hlavnímu vchodu paláce…
Moc hezké na pohled, jenže ono se to ve skutečnosti nikdy neudálo. Námořníci šli klidně otevřenou bránou a pak postranním vchodem až se dostali k sálu s prozatímní vládou. Ten byl sice chráněn jednotkou ozbrojených junkerů, ale ti nestříleli. Jejich velitel se šel vlády zeptat, co má dělat, a vláda rozhodla, že žádné násilí použít nechce. Rudí námořníci nato vpadli do sálu jak Braniboři do Čech, čímž bylo v Rusku zblbnuto, co se dalo. (Demokraty zabásli a dosadili bolševické tyrany. Kolik utrpení a hladu si mohl ruský lid ušetřit, a jak mohl být dnes daleko, kdyby se to bylo nestalo?)
Odkud se tahle hrdinská verze bere? Z Eisensteinova filmu, který měl lid přesvědčit, že si tuto „svobodu“ stalinských gulagů, kterou jim pak bolševici nabídli, sám slavně vybojoval.

Co se v dějinách událo, rozhodují vítězové. V Canosse církev, v Petrohradu bolševici. Tak se to taky dostalo do našeho dějepisu, tak tomu ale ve skutečnosti vůbec nebylo.

Jiný příklad. Jedna mladá žena v Praze mi říkala, že se ještě dnes ve školách učí, jak Havlíčkovi těžké klima v Brixenu podlomilo zdraví. Jeho dopisy, ve kterých si zdravé klima jižní strany Alp velmi pochvaluje, vyšly dokonce za komunistů knižně. No a? Zajímá to snad někoho? Ona možná pravda vítězí, ale jen když se náhodou hodí do krámu. (Net)

Jen malá poznámka – to slavné „kdyby“ opravdu nemusím.
Docela trefné přirovnání ke „Kdybysmu“:
Kdyby měla babička (dosaď podle chuti),tak by to byl dědeček.

Doplňuji:

Co se v dějinách událo, rozhodují vítězové. V Canosse církev, v Petrohradu bolševici.

Ta Canossa:
http://gregor­moldavit.blog­.cz/1005/do-canossy-nepujdeme-3-bylo-li-tomu-tak-nebo-li-tomu-tak-nebylilo-1

Upravil/a: fcoop

no, ono celé je to trocha mýtus:

„…25. októbra 1917 o 21. hodine 40 minúte bol z prídelového dela na rozkaz vojensko-revolučného výboru vykonaný historický výstrel – signál na útok na Zimný palác.“ Tak sú tieto slová odliate do bronzu na jednom z kanónov. Už tam však nie je napísané, že počas revolučných dní bola nálada na lodi krajne rozporuplná. Dôstojníci boli odhodlaní biť sa za cára, posádka požadovala revolúciu.

Morálna podpora

A už vôbec tam nie je napísané, že celá historka s výstrelom je tak trochu vymyslená. Deň pred začatím boľševickej revolúcie síce skutočne na palubu prišiel tajomník vojenského revolučného výboru Antonov-Ovsejenko a povedal posádke inštrukcie.

Tesne pred útokom na Zimný palác mal byť vykonaný jeden výstrel z Petropavlovskej pevnosti a potom mala vystreliť konečný povel i Aurora. Nasledujúci deň námorníci čakali na ranu z Petropavlovky, ale nedočkali sa. A tak sa rozhodli konať samostatne, pritiahnuť na seba trochu revolučnej pozornosti, a vystrelili z dela ráže 152 milimetrov slepý náboj vo chvíli, keď „červení“ ešte vôbec na Zimný palác nehodlali útočiť. Preto bola rana len morálnou podporou pre boľševické oddiely a hrozbou pre obrancov paláca, ale určite nie žiadnym signálom.

Až v roku 1938, keď sovietski komunisti vydali publikáciu Krátky kurz histórie komunistickej strany, dostal výstrel z Aurory ten správny význam. Vraj bol otvorením nových čias. Takže učebnice robia z niektorých udalostí skutočne historické medzníky.

Střílelo by se odkudkoliv, odkud by to šlo.