Taky se cítíte cestou od holiče jako znovuzrození?

spíš jakoby mi vzali kousek ze mě. každým střihem cítím, jak mé vlasy padají na zem a tím padá i kousek mě. je to pro mě vždycky drastický obřad a proto ho absolvuji jen v krajních případech, tedy tehdy kdy mi už pobouřené okolí doporučuje udělat konečně něco s těmi roztřepenými konečky..

Spíš chudší:-D jinak souhlasím.Je to pravda.

Já ti ani nevím. Za těch pár metrů z koupelny do kuchyně ty pocity nestíhám. Snad jen ten, že jsem opět přežil 🙂 Nějakých 40 let se mé „znovuzrození“ odehrává právě v té koupelně pod nůžkami manželky.

spíše jako znásilněný…

Jo, mívám fajn pocit :) Takový šmrncovní :) Zvedne mi to náladu.

Ano, cítím, jako vždy znovuzrozený pitomec, který pokaždé naletí na sliby kadeřníka, že ustřihne jen „2 cm konečků“, abych tak přišla opět a stále dokola o minimálně 5 cm délky vlasů.:-(

k holici nechodim.mam dlouhe vlasy a kdyz musim zastrihnout,trpim­.smlouvam o kazdem cm,vzdy me presvedci,ze je zastrih nutny.mesic se nemuzu na sebe podivat a komentim svuj priserny zastrih.ehm,mam vlasy do pasu,a vzdy mi je zkrati o 10cm jen proto,ze rok uspesne utikam pred nuzkami.

Ne za ta léta, a to chodím jednou měsíčně, jsem si již zvykl