V tomto případě: osvojit si bráchu, nebo nechat bráchu bráchou?

Ne

Pokud by matka dítěte zemřela a žije otec dítěte, a pokud tento otec nemá nějaké vlastnosti, které nějak bránily zdrvému vývoji jeho syna, není co řešit. O dítě by nadále pečoval on.
Až v případě, že by otec nebyl k mání, nebo by to byl nějaký kriminálník případně jinak nevyhovující osoba, pak teprve by sociálka hledala někoho jiného pro náhradní péči o dítě, a pátrala by především v rodině dítěte.
Jako 20ti letý mladík byste nejspíš nebyl první koho by oslovili. Pokud by se tak stalo, bratrovi byste byl pěstounem. Osvojit (adoptovat) jej nemůžete, protože osvojení mezi sourozenci není v ČR možné.

Upravil/a: Nuk nuk

Ne

Ne, že nesouhlasím, ale otázka bude spíš o tom, co na to sociálka, jestli tak mladý člověk má předpoklady se o mimino náležitě postarat, práce, bydlení, finance, to všechno jsou aspekty, které je nutno brát v úvahu. Adopce není jen záležitost na lusknutí prstu.
Ani tak nejde o to co morální a co ne, z morálního hlediska je dobré dítě nechat vychovávat nejbližší příbuzné, ale co když je ten starší brácha nějak psychicky narušený?

Ne

Trochu mi přijde, že v uvedeném případě lze bratra získat do pěstounské péče, kdy se ale nestáváte jeho rodičem… tak nějak je adopce mezi sourozenci zakázána… a i když otec není váš, zůstává po smrti otcem „pomyslného“ bratra, tam tak nějak, bude-li mít zájem o výchovu v celém rozsahu, je upřednostněn… u toho děcka roli stále hraje… a ne malou… ale hlavní…

Upravil/a: ratava