Uprchlická krize v Evropě. Proč máme, nebo nemáme uprchlíkům pomáhat?

1. Pomáhat se má těm, kteří pomoc potřebují a ne těm, kteří podlehli jakési zlaté horečce a pouze hledají německé nebo švédské eldorádo.
2. Pomáhat se má jen v rámci vlastních možností a v souladu s vůlí obyvatel pomáhající země. Pomoci celému světu nemůžem ani kdybychom chtěli.
3. Bezpečnost a životní úroveň vlastních občanů má mít VŽDY přednost před blahobytem cizinců.

Na světě jsou miliardy lidí kterým se nevede dobře, mají hlad, jsou nemocní, trpí pod islámem a jsou proto na útěku.
Nebylo by účelné se o ně zajímat, protože to jednoduše nelze.

To je jako s jídlem, na kterém prochází datum spotřeby…vyhodí se jen kvůli
cenám…a žádný hladový ho nedostane a s moukou se značí parkoviště…

Např. v Indii všichni chudí vědí, že to je osud, že trpí za své minulé životy, takovým se pomáhat nesmí.

►Když má někdo krizi, tak je to jeho věc, já žádnou nemám◄

Upravil/a: Agneta

Pomáhat by se mělo. Nejlépe tak, aby neměli důvod k nám utíkat.

No ono je to složitější mezi uprchlíkama se nacházejí i islamští radikálové a teroristi ale myslím třeba že by se mohli ubytovat i na antarktidě nebo arktidě taky je volné grónsko my už si myslím že máme plno takže bych je dal buď na antarktidu nebo arktidu nebo ještě do grónska arktida a antartida jsou opravdu velmi nezalidněné země.

a taky doporučuju shlédnout tohle video myslím že má trochu pravdu : https://www.y­outube.com/wat­ch?v=1Bxj1r7BbJg

Ps: souhlasím i s kometářem který tam je dole: nejhorší je lež která se pravdě podobá.

Upravil/a: jirka F

tohle téma je očividně nesmrtelné.....Je správné pomoci člověku, který upadne na chodníku? Je správné pomoci lidem, kteří byli postiženi živelní pohromou? Je správné pomoci těm, jejichž život postihla válka? Zdá se, že řada Čechů v tom má celkem jasno. Nejsem si jistý, jestli lze pomoc zdůvodňovat. Osobně když někomu pomáhám, tak to dělám patrně proto, abych dotyčnému „snížil utrpení“, povzbudil, dal naději, ale nejsem si tím úplně jistý. Popravdě řečeno nad tím moc nepřemýšlím. Když mám dojem, že to je nutné (nebo jsem požádán) a můžu to zvládnout, pak pomáhám. Někdy je s pomocí spojen pokles vlastního komfortu, tak už to chodí.