Zmiňujete se sám o morálce, takže se nebudu příliš rozšiřovat.

Všechno to negativní je způsobené úpadkem lidské morálky. Cestu k nápravě musí každý hledat sám u sebe, být tolerantní k názorům jiných, slušný, zbavit se závisti, nenávisti, zaměřit se na ty, kteří pomoc potřebuji atd. Zvláštní kapitolou je vztah učitel a žák – nedávno se o tom psalo, nebudu opakovat.

Nemělo by to v naší spoelčnosti takové, jak napsal K. Čapek : „Království lhářství není tam, kde se lže, ale kde se lhářství akceptuje.“

Našla jsem na ttéma lež a pravda několik aforismů od Jana Sobotky.

Naším spojencem je vždy pravda,. Jedna do okamžiku ,nežse dsotaneme k moci, druhá krátce po té.
Kdo lže, v horším případě krade, v lepším se pohybuje v politice.
Pravda vítězí, občas na jinou pravdou. Občas i nad lží.

Nebyla to věčná pravda, ale vděčná pravda.

"Osud lidí jako celku bude takový, jaký si zaslouží.- Albert Einstein –

Je to celosvetové. Veľmi zjednodušene:
každý človek, aj keď si to neprizná, cíti istú povinosť byť členom „stáda“. Ak sa niečim odlišuje, cíti sa menejcenný. Vidno to napríklad aj na sociálnych sieťach.

Lidé pravdu neradi.

Jsme my jako lidstvo zvláštní. Ale myslím, že to, co popisujete, neplatí pro všechny. Jsou i upřímní, pravdomluvní lidé. No, někdy lidé lžou i sami sobě, protože přiznat pravdu je prostě těžké.

Já to třeba nedělám, jsem pak sice za barbara, že nepopřeju hezkej víkend a podobně.Nechci jim lhát, nepřeju jim nic špatného ale prostě přání na tom nic nezmění a je to jen prázdný gesto, který se dělá jen protože to dělají ostatní.
Pro některé je asi ten pocit důležitější právě, protože nic jiného nemají a nechtějí to přiznat ikdyž na tom vlastně není nic špatného. Kdyby byli lidé upřímní byla by to asi moc jednoduchá hra.

„Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzděláváni ve lži a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem“.
Platón