Jednoduše- protože si to rodiče nepřejí. Jsou tak naučení od svých rodičů a ti zas od svých… Dost na tom, že už jim ani nevykají :o)

• dle mého názoru jde o jakousi zažitou tradici. A po jejím zrušení by nás postihlo asi víc jak peklo :o) Nebo tak nějak k tomu mnozí přistupují. Nepřijde mi, že tím, že děcko říká rodičům jménem, by rodiče ztratili byť ždibec ze své autority. Ta se přeci zakládá na něčem jiném, než oslovení mami, tati. Zeptá-li se děcko, proč jim tak říkat nemůže, nedostane se mu většinou jiné odpovědi, než že:„Prostě proto“, „Protože to tak bylo vždycky“, „Ty mi říkat jménem nebudeš“, „Není to slušné“ a podobně. Trochu humorné, vezmu-li, že původ obou slov je v dětském žvatlání (ma-ma, ta-ta). Přeci i dětské „e-e“ později vyměníme za „odskočím si“, „jdu na záchod/ toaletu/ wc“ a pod. Potom by nás oslovení mami/ tati nechávalo ve věku (byť jen psychologicky), kdy jsme byli na rodičích závislí, potřebovali jsme je. V pozdějším věku by to tak mohlo působit jako „zbožné přání“ rodičů, aby to tak zůstalo co nejdéle. Možná proto se u některých dětí mění v pubertálním věku otec na fotra/ xxx, matka na xxx. Později opět na otec/taťka/tatínek, matka/mamka/maminka- většinou před „vstupem“ do dospělosti, kdy ono oslovení může symbolizovat jakousi touhu „dětí“ po zbrzdění právě toho dospěla.

Po založení vlastní rodiny mnoho dětí vymění oslovení maminka/tatínek za „pro jejich děti příkladné“ babička/ dědeček. Tady už původ slov není v dětském žvatlání, ale dědečkové značí údajně domácího bůžka, babičky léčitelky- oboje ve své době vážené (zdroj net). Tím možná mnozí nevědomky vzdávají svým rodičům poklonu a učí tomu i své potomky… A ti opět maminkují a tatínkují, dokud své rodiče „potřebují“ a po „osamostatnění se“ začnou dědečkovat a babičkovat…
Znám jednoho bezdětného jedináčka- ten nedědečkuje, nebabičkuje, ale krátce po čtyřicítce přestal své rodiče oslovovat. Podle něj to vyplynulo samo od sebe. Taky zvláštní…

Ale je to jen po-půlnoční úvaha :o)

Zajímavé bývají situace v rozvedených rodinách, kdy děcko říká nevlastnímu rodiči jménem (popř. teto- strejdo) a sourozenec, pro kterého jsou oba rodiče vlastní, je oslovuje mami- tati. A v podstatě to tak má 2×, provdají-li se mu znova oba rodiče…

V našich krajinách nie je zvykom oslovovať rodičov menami, aj keď zažila som aj teké prípady, keď deti oslovovali svojich rodičov len menom a nie otec, mama a ich varian, ale bolo a myslím že i dnes ich je málo (u nás).
Prečo? Sú to spojenia tradície, morálneho kódexu, medziľudských vzťahov, kedy veľa záleží aj na samotnom oslovení.
Na rozdiel od nás, ale tento spôsob oslovenia rodičov je pomerne bežný v USA, vychádza to z historických pionierských podmienok a vzájomných vzťahov dobyvateľov Severnej Ameriky a pôvodného obyvateľstva

Upravil/a: led

Už tykání je pokrok…
Já pamatuju, že děti rodičům vykaly…
😉
___
Když jsem ve své rodině navrhnul, aby naše děti nás (rodiče) oslovovaly jmény, neuspěl jsem…

Maminku jsem oslovovala jménem, když mi bylo hodně smutno, nebo hodně veselo, prostě podle nálady, u nás se to bralo vždy jako normální věc, můj syn mi taky řekne jménem, ne pořád, ale taky. Jsou to prostě naše jména, krom toho, že jsme i matky, otcové, babičky, dědové… Když jsem byla malá, říkala jsem babičce z maminčiny strany „oma“, nebo „mamama“. To „mamama“ jsem si ale asi vymyslela sama, já už nevím.

zaujímavo položená otázka (slovosled).

rodičia oslovujú deti menom, u vyšišlaných a vyptlaných matiek (a i otcov) sa stretávame s oslovovaním od zvieratiek až po rôzne prívlatky (cez opičku pošikulku až po „ty zmrde“).

deti bežne (doma) oslovujú rodičov otec, mami, mama, tati, tata (podľa pohlavia, žiadnu dvojmamičkovú či dvojtatínkovú rodinu zatiaľ chvalabohu nepoznám).

mimo domácnosť je to rôzne, kedy rodičia svoje deti titulujú od „tých mojich zlatíčok“ až po „zmetkov nevychovaných/nev­ďačných“ a pod., a deti (za mojich čias) zasa rodičov (opäť podľa pohlavia, buzíci ešte boli duševne chorí) ako foter, fáťa, starý, šlahnutá, ježibaba, …

takže, čo ste mali na mysli?
oslovovani detí rodičmi, alebo oslovovanie rodičov deťmi?

😉

Je to příjemnější takhle, když už jménem tak nevlastní rodiče tkahle oslovují.

Protože je to zvykem.

Když to tak vezmete, tak kdyby dítě oslovovalo své rodiče jménem, bylo by to neslušné.

Otec a matka jsou správná oslovení.

[i tykání je neslušné, takže vykat]

Upravil/a: Filip N