Avatar uživatele

Pohřeb - to není nic veselého - ale

jak se říká:"Život tropí hlouposti". A tak - slyšel někdo,nebo dokonce zažil "historku",při které se smích objevil? Nemusí se hned řvát smíchy,to asi ne,stačí jen úsměv.I skrytý.

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele

Vite bubco,ja kdyz uz musim na pohreb-tak se vzdy usmivam a to jen proto,ze si pamatuji toho cloveka jaky byl kdyz zil.Ja zrovna moc brecet neumim a proto nez tam vzlykat a posmrkavat hlasite,tak se radsi po tichounku usmivam a davam dotycnemu na jevo,ze vzpominam na vse dobre.Prece jsem se sla s nim rozloucit dustojne-a ne hystericky.I kdyz emoce lidi jsou ruzne.Vlastne tedy pro mne zije stale.

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

Ale ano, vzpomínám si. Na skromném pohřbu mé babičky, ve chvíli kdy se ukládala urna do hrobu za zvuku smuteční hudby z kazeťáku, začala moje dcera, které byly asi 3 roky nahlas zpívat "skákal pes". No, stane se. :-)


Avatar uživatele
Zlatý

Byla jsem na pohřbu, když se pochovávalo do hrobu. Jeden nosič zakopl, rakev z nosítek sjela na zem, kus dál odletělo zřejmě špatně přitlučené víko a nebožtík z rakve vypadl, zvedl se a zase se položil.

Zpočátku spíš horor, hrůza. Až to opadlo - úsměv.


Avatar uživatele
Zlatý

Schválně, nepřišel by vám k smíchu rozhovor dvou účastnic pohřbu:Paní, prosím vás, kdy je tady u vás v kraji zvykem plakat-už po cestě, nebo až na hřbitově?


Avatar uživatele
Zlatý

Já tedy nezažila. Myslím si, že se usmívat na pohřbu, není vůči pozůstalým etické a snad by si to i málo kdo dovolil.


Avatar uživatele
Zlatý

Já moc ted na pohřeb nechodím ale když jsem byla před 10 lety mému hodně známému kamarádovy tak jsem se snažila trošku usmívat vzpomínala jsem na to co jsme spolu s dalšími mojími kámoši a kámoškamy zažily jinak bych to tam psichycky asi nevydržela.


Avatar uživatele
Zlatý

POHRBY ASI NEMA NIKDO RAD,JA VZDY BRECIM.SNAD POTOM,KDYZ UZ JE TA SMUTECNI HOSTINA,TAK KDYZ SE VZPOMINA,TAK PAR USMEVU PADNE.JINAK SE MI NIC PODOBNEHO NEPRIHODILO.


Avatar uživatele
Bronzový

Nedávno jsem to v nějaké odpovědi psala.V prosinci jsme se smáli od srdce,protože jsme vzpomínali na moc dobrého a veselého kamaráda a spolužáka.Spíš nám to vehnalo víc slz do očí i ostatním.Mě přijde nevhodné,aby si na pohřbu někdo vykládal srandičky,které nesouvisí s pohřbem a pak se tam válel smíchy.


Avatar uživatele
Pokročilý

každý člověk má rád radost,tak proč jej neoslavit i při rozloučení s tělem
Příklad:to jsem ještě bydlel na Ostravsku,
ZEMŘELA ZNÁMÁ OSOBNOST A JÁ NA JEJÍM POHŘBU SE SETKAL S JEJÍ RODINOU,DCERA MI ŘÍKÁ,ŽE JSEM JEJICH MAMINKU MUSEL MÁT VELMI RÁD,KDYŽ JSEM DO PRAHY PŘIJEL S TAKOVÉ DÁLKY,AŽ S oSTRAVSKA,
ZADÍVAL JSEM SE JÍ DO OČÍ A PRAVIL,ŽE MAMINKU JSEM MĚL OPRAVDU RÁD,ALE AŤ SE ZAMYSLÍ,ONA PŘIJELA NA POHŘEB Z BELGIE,JEJÍ MANŽEL S KANADY A VNUČKA Z ARABSKÝCH EMIRÁTŮ
A VŠICHNI JSME SE PAK ROZESMÁLI,PAN HORNÍČEK NA KOLEČKOVÉM KŘESLE,VEDLE NÁS SE ZAMRAČIL A NAPOMENUL,A TAK MU TO PEPÍČEK ZÍMŮ VYSVĚTLOVAL,A PAK SE VŠICHNI CHECHTALI A BYLA TO FAKT SRANDA,ŽE I VZÁCNÁ PANÍ NA KATAFALKU MĚLA RADOST

 

Diskuze k otázce

 

U otázky nebylo diskutováno.

 

Zajímavé otázky v kategorii Kultura a společnost

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Kultura a společnost

Zlatý annas 3363
Zlatý Drap 1797
Zlatý led 1452
Zlatý hanulka11 1277
Zlatý quentos 1113
Zlatý marci1 1080
Zlatý vagra 799
Zlatý mosoj 798
Zlatý gecco 714
Zlatý iceT 653

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.