Avatar uživatele
Zlatý

Pěkné ráno všem.Překonali jste někdy sami sebe?

Pokud ano,v čem a jak jste toho dosáhli? Postavili jste se dané situaci čelem,byli jste donuceni,či se vám to povedlo zcela nečekaně?
V liště jsem našla,jak překonat např.strach z něčeho,ale ne,komu se zadařilo a jakým způsobem na to šel.
Děkuji a omluvte zařazení kategorie,vůbec jsem netušila kam..

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Zlatý

Ano,překonávám se každý den. I přesto,že mě bolí celý člověk,překonám se a jdu s radostí do práce.

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

No, pokud pominu takové to běžné a k životu nutné každodenní sebepřekonávání, jako donutit se ráno vstát, donutit se učit nebo donutit se uklidit ten příšernej bordel v kuchyni, napadá mě teď asi jenom jedno.
Když mi bylo devět a brácha byl mimino, nechala nás mamka samotné doma, brácha se příšerně podělal a já se překonala a chtěla jsem ho umýt a přebalit. Dopadlo to fiaskem - udělalo se mi špatně a musela jsem pro sousedku, která měla kluka o pár měsíců mladšího, ať bratra prosím prosím proboha přebalí :oD Od těch dob se k miminům přibližuju jen na dobu a vzdálenost omezenou.
Jinak si na nic moc nevzpomínám - asi proto, že ta jiná sebezapření dopadla dobře, takže mi neutkvěly jako nic mimořádného.
Jo, vlastně jo. Hrdinně se překonávám pokaždé, když mi do místnosti vletí vosa. Neječím, neřvu a jen se kolem ní obezřetně proplížím a buď odhrnu záclonu z okna, aby vyletěla, nebo někoho důstojně požádám, ať tu /pííííp/ vosu ráčí vyhodit nebo zabít, jak je mu libo. Přirozenost mi velí začít řvát, jako by byl konec světa.


Avatar uživatele
Bronzový

Ano, dost často. Beru to jako takovou hru se sebou samým... Postupuji tak, že si uvědomím důvody, které mne od činu odrazují a ve většině případů zjistím, že se vlastně o problém nejedná...


Avatar uživatele
Bronzový

Dělal jsem to celý život,až teprve teď mi dochází dech se překonávat.V mládí mi hodně pomohl sport,překonávání svého těla a potom i psychiky,když jsem jezdil po závodech a musel vystupovat před lidmi.Já stydlivý hoch od přírody.Nikdy jsem nechtěl na školu.Zvládl jsem to nakonec dost dlouho po vojně.Vojna - další překonávání sebe sama...,v nouzi jsem musel vzít práci na čističce odpadních vod.Nakonec to byla jedna z mých nejlepších zkušeností.Někteří při pohledu na hromady sraček zvraceli a odpadávali.Celý život se člověk musí překonávat - aspoň ti obyčejní lidé.Ti co na to mají,to většinou obejdou(překážku).Nejlepší pro překonávání sebe sama je stav nouze a nemožnost najít jiné,pohodlnější řešení.Na druhé straně je fakt,že v životě jsem měl hodně situací,kdy jsem se zatvrdil a nehnuli se mnou ani párem volů,prostě jsem nebyl schopen se překonat.
Moje rady v tomto je taková,že do věcí do kterých se člověku nechce,se musí skočit po hlavě bez dlouhého dumání.Buď přežiju,nebo zdechnu.Děj se vůle boží...

 

Diskuze k otázce

 

U otázky nebylo diskutováno.

 

Zajímavé otázky v kategorii Aktuality a zábava

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Aktuality a zábava

Zlatý Drap 4389
Zlatý hanulka11 2790
Zlatý led 2475
Zlatý briketka10 2268
Zlatý annas 1827
Zlatý quentos 1547
Zlatý tom004 1522
Zlatý iceT 1520
Zlatý dědapetr 1472
Zlatý mosoj 1426

Zobrazit celkový žebříček

Kategorie otázek

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.