Kolik milionů Čechů mělo problém s bydlením od roku 1918 v různých dobách?

Problematika „bydlení“ je natolik rozsáhlá (a přitom je KLÍČOVÁ v globálkapitálním systému > hypotéky a úvěrování obecně), že nemá smysl se zde pachtit s odpovědí (smysluplnou). A to i v případě takto „jednoduché“ otázky.

Na otázku nelze odpovědět, protože neexistují žádné statistiky, ze kterých by bylo lze spočítat procento obyvatelstva s „problematickým“ bydlením.

Ono je to, jak v tom vtipu, který má být spíše poučný, než vtipný:

To přijde Kohn za rabínem a říká: „Rebe, to se nehodí. Esterka furt nadává, že se pořádně nevyspí, protože děcka řvou. V tý naší malý světnici se to nedá, je nás tam deset. Rebe, poraďte, co dělat!“ Rabín přemýšlí, přemýšlí a říká: „Maj kury?“ „No, máme, rabi, proč?“ „A kočku, mají?“ „No, máme rabi.“ Tak vezmou tu kočku, i ty kury, a všecko si to nastěhujou k nim do tý cimry." „No, dobře rabi, ale já nechápu…“ „Voni nemusej chápat. Chtějí poradit?“ „No, chci!“ „No tak! Vezmou ty kury, tu kočku, nastěhujou si to do tý cimry a za nějaký tejden mi přijdou říct, co a jak!“

Tak Kohn odejde, a jak rabín poradil, tak udělá. Za tejden přijde a říká: „Rabi, voni mi špatně poradili. Ty kury kdákají, teďka Esterka si stěžuje, že sedaj na kraj sporáku jako na bidýlko, sere to všude možně…“ Rabín ho přeruší a říká: „Jo, jo. Maj souseda góje?“ „No, mám rabi, proč?“ „A má ten jejich soused prase?“ „No, jeden chová prase, no, ve chlívku!“ „No, tak zajdou za tím sousedem s flaškou, jestli by jim to prase nevypůjčil, že by si ho přestěhovali do tý jejich cimry.“ „Ale rabi…“ „Chtějí pomoct?“ „No, to chci!“ „Tak nepindaj, koupěj u Moritze flašku, zajdou za tím sousedem a uprosej ho, ať jim to prase vypůjčí.“

No tak Kohn poslechne, soused prase vypůjčí, a za tejden je zpátky u rabína a říká: „Rabi, nezlobějí se, ale to už se fakt nedá! To prase strašně smrdí, teďka je to trejfe, tu u nás byl Lehrmann, a sotva se mezuzy dotk, odplivl si a utekl. Esterka pláče, strašné, rabi, strašné!“ Tak rabi přemýšlí, přemýšlí, a pak říká: „No, tak voni jsou těžký případ, ale já to s nimi ještě zkusím: vrátěj to prase sousedovi. Kurám zase podestelou na dvorku v kurníku a všecky je tam přestěhujou. Kočku pošlou do polí chytat myši. Vyvětraj tu jejich ratejnu, zametou, Ester ať vomyje okna, dveře, jedno s druhým, no a přijdou mi říct, co a jak.“

Tak Kohn odejde, a za dva dny je zpátky a říká: „Rabi, voni mi dobře poradili! Jak řekli, tak jsme udělali: to trejfe prase jsme odvedli sousedovi, kury jsme s Esterkou přenosili do kurníku, Esterka vygruntovala, já ještě vybílil stěny, a všichni jsme moc spokojený! V tý naší světnici je vám, rabi, najednou tolik místa, a tak čisto!“ 🤷🏽‍♀️

Takže, víš co: „problematické“ bydlení mají, většinou, ti, kteří objektivně žádné problémy nemají. 🙃😂

Nelze posuzovat jen bytovou situaci a počty byt§. Měnila se hlavně úroveň bydlení,

Obecně by se dalo říci, že za Masaryka se budovaly domovy pro pracující (svobodárny).
Baťa město 😉
Po válce (50. léta) se začalo budovat a stavět ve městech. Lidé poznali, že existuje splachovací WC, přímo v bytech. Že lze otočit kohoutkem a teče voda, i teplá (v 1. kategorii) a dálkové vytápění. Kamna nahrazovaly plynové sporáky. Do té doby byli zvyklí na WC společné v pavlačových domech, na chodbách. na latríny a kadibudky na vsích.
Podpora státu pro výstavbu vlastních domků (nenávratné půjčky). Podpora družstevního bydlení s účastí družstevníků (finančně i fyzicky).
Zatím, co se v Praze, Brně, Plzni, Českých Budějovicích „krčili“ ě až 3 rodiny (několik generací) v jednom bytě (3. a 4. kategorie). protože nebyli ochotní jít jinam, za bytem a prací. V pohraničí (s NDR, BRD) byl byt§ ve vlnách (vždy po dokončení výstavby sídliště) bytů dostatek. Dostatek práce a náborové příspěvky pro inteligenci (lékaři, soudci, učitelé aj.) a byt ihned k dispozici (60. –80. léa).
V padesátkách (zhruba od r. 1954) museli tito VŠ a SŠ odborníci (zdravotní sestry) na umístěnky do pohraničí. Řada jich setrvala. Lékaři se dostali k pořádné medicíně, získali praxi (nedělali 20 let sekundáře a poslední podrž tašku ve FN a krajských špitálech, tam pak někteří, se zkušenostmi odcházeli/vraceli se do vedoucích míst, na primariáty, na soudy aj.).

V 70. a 80. letech byl dostatek míst v domovech důchodců. Pro soběstačné i zdravé mladodůchodce. Po uvolnění městského bytu a odchodu do domova důchodců, dostali Finanční odměnu od města (minimálně kolem deseti tisíc). Nebo po sestěhování s mladými do vlastního domku. Do bytu družstevního, státního či podnikového.
Pro velký zájem a tam, kde byly nižší kapacity míst, byla dávána nějaký čas přednost osobám/páru, kdy měl jeden z nich nějak zdravotní problém Byl dostatek i domů s pečovatelskou službou.
Pro důchodce v domovech byly organizovány/po­řádány kulturní akce (zpěváci, tanec, divadlo), zájezdy atp.

https://www.id­nes.cz/finance/ban­ky-a-sporeni/sonda-bydleni-hypoteky-stat-podpora-historie-1-republika.A180727_074­701_sporeni_sov
https://www.id­nes.cz/bydleni/re­konstrukce/prvni-republika-architektura-vychazky-prochazky-panelaky-sidliste-chalupa-topeni-retro-rekonstrukce.A181107_110­011_rekonstruk­ce_web
https://vltava­.rozhlas.cz/jak-jsme-chteli-bydlet-bytova-politika-prvni-republiky-muze-inspirovat-i-dnes-7671435
Záleží na tom, kdo, kdy a jak o těchto časech něco napíše. Ono toho na internetu bude více.

Upravil/a: da ny