Kelt

Je v latinské terminologii nějaká logika?

Latina je krásný jazyk. Všechno do sebe zapadá. Jasný slovosled, gramatická pravidla pomáhají porozumět větě, pokud známe slovíčka a pár gramatických pravidel. Ale – pokud hledám logiku u přírodovědného pojmenování rostlin, živočichů a srovnávám to s češtinou, tak je to problém. Například velký se řekne magnus, ale výr velký je Bubo bubo, liška obecná – vulpes vulpes. Kuna lesní (Martes martes). Jezevec lesní (Meles meles) .Káně lesní (Buteo buteo) Takže třikrát je něco lesní a přitom v latinském názvu jsou jiné výrazy. Les se řekne latinsky silva. Mohl bych pokračovat, ale na pochopení otázky to stačí. Podobné věci bych našel i v botanice. V chemii v názvosloví existuje logika, protože podle latinského názvu je zřejmé, o jakou látku se jedná, ale jak je to tedy s latinskou terminologií při pojmenování zvířat, a pod. Děkuji.

Odpovědět

Zajímavá 0 před 151 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: napište první příspěvek

Nejlepší odpověď

Pepa25

Velmi zjednodušeně: Karl Linné zavedl biologickou nomenklaturau vycházející z binominálního pojmenování (rod + druh) a popsal latinským názvy asi 6 tisíc rostlin a 4 tis. živočichů, kdy nejčastější druh popsal stejným názvem jako rod (zmíněné Bubo bubo atd.). Pro další druhy se pak používají jiná druhová jména odvozená od vlastností, objevitelů apod. V odkazu je seznam několika set nejčastějších.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Latin_and_Greek_words_commonly_used_in_systematic_names

Upravil/a: Pepa25

2 před 151 dny

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi

ChatGPT

Latinská terminologie v biologii, konkrétně v botanice a zoologii, je založena na binominálním nomenklaturním systému (systému dvojích jmen), který je univerzální a mezinárodně uznávaný. Tento systém vymyslel švédský přírodovědec Carl Linné v 18. století.

Východiska tohoto systému spočívají v tom, že každý organismus má latinské jméno složené ze dvou částí: rodu a druhu. První část jména odkazuje na rod, do kterého organismus patří, druhá část na konkrétní druh tohoto organismu. Například u lišky obecné (Vulpes vulpes), „Vulpes“ značí rod lišek a „vulpes“ značí konkrétní druh – lišku obecnou.

Základem pro tato jména jsou často charakteristiky organismu, místo původu, jména osob či starověkých mýtů. Toto však nemusí vždy odpovídat českým názvům.

Pokud se například setkáte s názvem Bubo bubo, první „bubo“ odkazuje na rod výrů a druhé „bubo“ značí druh – výra velkého. Český název „výr velký“ tedy nemusí přímo korespondovat s latinským názvem.

Obecně lze tedy říci, že v latinské terminologii je svébytná logika, ale nemusí být vždy přímo přeložitelná do jiných jazyků, včetně češtiny. To je důvod, proč se některá česká pojmenování mohou lišit od latinských. Je zde snaha, aby latinské názvosloví bylo co nejstabilnější a vyjadřovalo spíše příbuzenské vztahy mezi organismy než jejich charakteristiky či původ, které se mohou měnit na základě nových poznatků. Jedná se tedy vlastně o mezinárodně uznávanou „jazykovou dohodu“, která usnadňuje komunikaci mezi vědci z celého světa.

1 před 151 dny

0 Nominace Nahlásit