Je normální se nahlas zasmát při nějaké vzpomínce nebo při něčem podobném?

barbakan:

Mudr. Mrázek je na pohřbu svého kolegy kardiologa. Jakmile skončí smuteční řeč, otevře se velikánské srdce, které je zobrazené za rakví, a celá rakev vjede do onoho srdce, které se za ní zavře. V tom Mudr. Mrázek propukne v hlasitý a nekontrolovatelný smích, až se všichni truchlící na něj začnou otáčet. A Mudr. Mrázek se omluví: „Promiňte mi to nevhodné chování. Jen jsem si představil, kam asi jednou pojede rakev se mnou. Jsem totiž profesí gynekolog.“

Jistě, je to normální, já se jednou zasmál při pohřbu kamaráda, když jsem si vzpomněl na jednu z lotrovin, kterou jsme kdy prováděli. Smuteční hosté se na mne dívali pohrdavě, ale ta vzpomínka byla silnější než pieta.

Mně se to taky stává.