Jak se asi vyvíjely názvy číslovek, že jsou dost podobné i v jiných jazycích?

Jak? No komolilo se! Komolil se nějaký společný stupeň vývoje jazyka. Historicky je to doloženo u románských jazyků, které mají původ v latině. Předpokládá se, že v předhistorických dobách měly nějaký společný základ i jazyky slovanské respektive germánské. A tyto „prajazyky“ společně s „praitaličtinou“, s „prařečtinou“, s „praperštinou“ a s indickým sanskrtem apod. měly společný základ v praindoevrop­štině.
Jak se lidé množili a jednotlivé skupiny se stěhovaly a vzdalovaly jedna druhé, ztrácely vzájemný kontakt a slova se pozměňovala v každé takové skupině jinak.

Genetická typologie jazyků vychází z toho, že jazyky mají společný prazáklad.Nejlépe prozkoumané jsou jazyky indoevropské, mezi něž patří jazyky slovanské, germánské, románské atd.

Dnešní podoba jazyků se postupně vyvíjela už od rozpadu praindoevropského jazyka na prajazyky ostatní – např. na jazyk praslovanský. Další vývoj – např. pračeština, staročeština atd.

Takže základ pro pojmenování skutečnosti byl společný jazyk, jenže vlivem stěhování atd. docházelo k hláskovým úpravám, zániku určitých hlásek atd. Zjistila historicko- srovnávací jazykověda, etymologie atd. Jazykovědci pomocí rekonstrukcí dokázali, že i když pra- či starojazyky jsou na pohled různé, že mají něco společného.

Uvedu příklad vývoje číslovek sedm a deset.
sedm – litevština – septyni; latina – septem; řečtina – hepta; staroindičtina – sapta.
deset – lit. – dešimt;, lat. – decem; ř. – deka; sti. – daša.

Srovnávací jazykověda vycházela z kritérii:

1. Zásada „majority“, autority některého jazyka.
2. Pravděpodobnost hláskového vývoje – např. ztráta jotace, dvojhlásky, nedostatek hlásek atd.
3. Rozlišovací schopností hlásek – vyslovíme /dup/, ale bez kontextu nevíem, zda jde o dub nebo dup, ,stejně s, z atd., palatalizace atd.
4. Systémové hledisko – b = b = b – bratr – broli; f = ph = bh – frátr, phrátor – bhrátra. Pořadí jazyk stejné jako nahoře.
5. Typologické hledsko vycházelo z toho, že rekonstrukce musí mít oporu v soustavě fonologického systému.

Ale spíš než komolení (tj. nesrozitelnost atd.) vzniku slov jde o pravidla při převzetí nejen číslovek, ale i ostatních slov – vztah k hláskovému systému. Kmenová slova např. matka, ruka aj. jsou stejná, ale upravená hláskově). Když se třeba ve středověku do češtiny dostaly germanismy, bylo jejich převzetíí přizpůsobeno českému jazyku. Mluvím o spisovném jazyce.

Takže se dá zjistit, proč mají v příbuzných jazycích nejen číslovky, ale i slova jiný tvar, jinou výslovnost. Náhoda neexistuje ani v jazyce. Jen jsem nastínila, bylo to samozřejmě mnohem složitější.

Našla jsem na netu vznik polských číslovek. Polština je podobná češtině, i když některé dvojhlásky v češtiny zanikly.
http://grzegor­j.w.interia.pl/lin­gwen/etymlicz­.html
–
Vl. v. upřesněny z Úvodu do etymologie od aturorů A. Erharta a R. Večerky.

Samozřejmě, že jsou výrazy podobné, pokud je tak hezky seřadíš do jazykových skupin (románské – germánské – slovanské jazyky). Akorát to řečtinou na konci sis to pokazila 😉

Indie, milá Talko :DDD

Ale to snad víš (o společném původu), to mne moc zajímalo už jako dítě :DDD

První byl hovorový jazyk, psaná forma je druhotná. S rozvojem jazyka se rozvíjí i základní jednoduché počítání, které se liší písmem, například maďarsky
egy kettó, három négy ot, hat, hét, nyolc, kilenc tíz . gy se čte ď, ny -ň, a kde je ve slově po ó čárka, je přehlasované o jako .
Dále romština má jek duj trin štar pandž šov efta ochto eňa deš.
Pokud vím, na intertetu existuje stránka, kde jsou tyto číslovky v mnoha jazycích.
Konečně patříme to indoevropské skupiny jazyků, tak asi něco budeme mít společsného.