Jak překonat lenost?

Rádoby moudří hovoří o silné vůli. To je ale spíš chyméra, jejíž pomocí se snaží udělat z nouze ctnost. Skutečným hybatelem všeho je mít dostatečně silný stimul, tedy vidinu, možná někdy jen představu, odměny za vynaložené úsilí. Bez toho je např. to, čemu se dnes říká sport, naprostým nesmyslem, úplně stejně, jako kterákoli jiná činnost bezprostředně nesouvisející se zachováním života.
Lenost není úmyslná, je to prostě stav.
Proto by bylo naivní domnívat se, že existuje nějaká rada, jak před ní prchnout.
Nikomu se nechce do ničeho, co mu nic nepřináší, ale jen musí.
Hlavu vzhůru, za čas se něco najde.

Taky to znám… Někdy si říkám: chce to vytřít, chce to vyžehlit… a nějak to nejde. Silnou vůli to opravdu chce, ale moc mi to taky nejde. Většinou mi zabere nějaká motivační představa (udělám to teď a večer budu mít volno a dám si skleničku vína).
Jak už se do toho pustím, jde to samo.

A já bych se na to vyprdla :DD Když se ti do pohybu nechce, nenuť se! Pokud teda akutně hejbání nepotřebuješ… Pohyb má člověka v první řadě bavit, jenom tak u něj vydržíš a přinese ti ty správný endorfiny :) Pokud jsi aktivní býval, tělo to určitě nezapomnělo – jenom teď možná chce/potřebuje chvilku pauzu. Až bude mít toho válení šunek dost, určitě si o pohyb řekne samo :)

Chce to mít nějakou dostatečně silnou motivaci,možná jste momentálně jen „znuděnej a unavenej životem“.Ale ono to přijde,člověk je chvíli nahoře a chvíli zase dole.Horší je,že to druhé většinou převládá.

Presne jak pisi ostatni.Neni to nemoc,ale jen docasny stav.
Kazdy potrebuje nejaky cil – stimul,aby se dokopal k vykonum.
Napr. nejaka oslava,vitezstvi v zapase,nova laska atd. Pak clovek zacne „makat“ a citi se i lepe nejen fyzicky,ale i psychicky.

Co opravdu není nutné,nedělám.Zase přijde pár dní,kdy budu aktivní a všechno doženu.