Avatar uživatele
Zlatý

Co dělat, když při obyčejném vyšetření lékař odhalí něco závažného?

Situace. Jdete na obyčejné vyšetření (třeba preventivku nebo vám je něco "banálního"). Lékař ale odhalí nějakou závažnou chorobu. Jak reagovat v takové situaci? Co byste dělali vy?
První co mne napadlo, by bylo asi zajít i k jinému lékaři, ale když na vás jeden vybafne: Nechci vás děsit, ale nelíbí se mi ...(vypadá to, že...; snad to není co si myslím, ale...atp.) má sotva vyděšený pacient dost odvahy si "vyskakovat".
(Zdůražnuji: Nejde o mne!)

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele

Člověk se v takové situaci neubrání panice.Těžko říct, jak skutečně zareaguje. Pokud typuji správně, tak bych asi v okamžiku, kdy by mi došlo, co mi lékař říká, vypla mozek - prostě bych nebyla schopná vnímat, co se vlastně děje a co mám udělat já sama. Musela bych se tedy nejspíš z toho šoku vzpamatovat a potom zajít k lékaři znovu. Probrat s ním svůj stav a možnosti léčby. U každé situace je nejhorší se jí bránit. Důležité je si ji uvědomit a přijmout ji.
Pak bych nejspíš zkusila jiného lékaře, který by mou diagnózu buď potvrdil, nebo ji vyvrátil.
S lékaři se naštěstí nehádám, takže bych to asi neudělala ani v takovém případě.
U vážných onemocnění jde nejčastěji o rychlost, kdy pacient pochopí svůj zdravotní stav a nastoupí účinnou léčbu. Tak jenom doufám, že by mi "vzpamatovávání se" netrvalo zbytečně dlouho a že by mi léčení skutečně pomohlo.

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

Pokud praktický lékař při preventivní prohlídce ( k tomu je taky určena ) odhalí příznaky vážné choroby, měl by pacienta ihned poslat k dalšímu odbornému vyšetření, které podezření buď potvrdí, nebo vyvrátí. Schopný lékař pacienta neděsí, měl by mu srozumitelně vysvětlit o co se jedná.


Avatar uživatele
Zlatý

UIrčitě bych se nechal poslat k odborníkovi Potom se uvidí. Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Tak bych vyčkal a ono se vše nějak poskládá.


Avatar uživatele
Pokročilý

Praktický lékař posílá vždy ke specialistovi. V případě závažného problému se radí mezi sebou i specialisté... Havně klid.


Avatar uživatele
Zlatý

dúfam, že ma to nikdy nestretne, felčarom moc neverím.
ale keď, asi budem čakať na výsledky ďalších vyšetrení u špecialistov. dobrý špecialista vysloví i prognózu, možnosti liečby a ako ďalej.
príčiny sú už tým pádom pasé (pokiaľ sa nejedná o chronickú chorobu).

niet dôvod "vyskakovať", život je taký.


Avatar uživatele

měl jsem to naopak. Praktická lékařka to chtěla léčit, ale donutil jsem ji, aby mne poslala k odborníkům, po 1 měsíci rozhodli ve voj. nemocnici a vyklubala se rakovina. Úspěšně odoperováno v IKEMu a žiju.

 

Diskuze k otázce

Avatar uživatele

anonym

Ja to mam v hlave nejak precvaknute . ( bohuzel asi vsechno ). :-(
Protoze : Kdyz mi nekdo ze znamych rekne , ze mu " asi " neco nasli .. , zacnu obvolavat me zname lekare a jednam rychleji , nez " postizeny ". :-) Kolabuji . !
:-(
Kdyz se jedna o me , nikomu nikdy nic nereknu , cekam , az budu mit vse cerne na bilem .. , pak jdu na operaci k uplne neznamemu lekari - synum reknu , ze jsem sluzebne pryc .. , pak si necham ten kousek sebe uriznout a " jedu " si vesele dal. :-)
Nebyla to ale nikdy zadna vazna nemoc, vysledky pak byly vzdy v poradku. Byla to spise takova prevence ... stylem : Lepsi to dat pryc ted, kdyz tam je neco, co by tam byt nema ... a mohlo by z toho byt pozdeji neco horsiho. -iv-

Avatar uživatele
Zlatý

Damiana

Díky za upřímnou reakci. :-) Znám také dost lidí, kteří by za druhé skoro dýchali, ale nad sebou spíš mávnou rukou. Také způsob. Chápu, že někdo nesnese litování nebo přílišnou pozornost druhého, ani se sám nelituje - chce být stopro. Zkrátka nechce přidělávat starosti svým blízkým. Je to ale vždy dobře? Být na všechno sám(sama)? Jistě, záleží na povaze a na síle zázemí (a také na tom, jak moc mu sami věříme).
Btw - Proč je přimsěvek v diskuzi? Zaslouží si poctivě obodovat! :-)

Avatar uživatele

anonym

Damiano , ja to budu obcas stridat. Ty diskuze a odpovedi.. Ja sice potrebuji NUTNE to druhe tricko , proto jsem ted -iv- II , ale zaroven se na nej umim tesit, tak si jeste nejaky rok pockam. :-)
Nechte me , prosim , takovou jaka jsem. Sama sebe menit nechci , jen bych rada menila vsechny okolo. :-) Tady nejvice naseho Dr. ! :-)
-iv-

Avatar uživatele
Zlatý

Damiana

OK. Jen jsem chtěla vědět, co se děje. :-)) Chápu, že těšení se (na cokoliv) je mnohdy lepší, než výsledek sám. Ten bývá móóóc konečný. :-))

Avatar uživatele

anonym

-iv-II, také jsem se chovala stejně. Poprvé jsem si uvědomila, že je zle, když jsem díky borelioze přestala ovládat svoje svaly a tělo celkově. Pak už mi došlo, že všechno si pro sebe nechávat nemohu a že nastala situace, kdy potřebuji pomoct já sama. Asi jsem ale takovou lekci potřebovala. nevěřila bych nikdy, že v jediném zlomku vteřiny může organizmus úplně zkolabovat a přestat poslouchat.
Naštěstí mne taky nepotrefilo nic horšího a z těch problémů s borelkou jsem se docela slušně dostala.
Tak si přejme, aby ani budoucnost nepřinesla žádné nechtěné a neočekávané překvapení.

Avatar uživatele

anonym

Ocko , i vekem si uvedomuji , ze to prani zdravi neni jen fraze. I kdyz jsem to za frazi dlouho povazovala. jak pisu : Jsem blazen , no. :-(
A ja to mam jeste " vymakanejsi ". Kdyz jsem onemocnela, tak jsem si do supliku hned napsala zavet. :-)
Ale ani ne tak ve smyslu, kolik dukatku kdo dostane , ale po mapickach jsem pekne popsala, kde bude " rozdelen " muj popilek. :-)
Muzu vam rict, ze si moji synove ( se mnou ) jeste hodne pocestuji. :-) Ale zase na moji obhajobu musim rict, ze jim na tu cestu nejake ty dukatky ponecham. :-) -iv-

Avatar uživatele

anonym

To je hezké. Já závěť nenapsala a psát nebudu. Něco snad po mně zůstane, tak snad budou mít potomci alespoň za co mne pohřbít. Způsob nechám na nich. V té době už mi bude nejspíš jedno, co si se mnou počnou. Dost mi s majetkem "pustil žilou" bývalý manžel. Takže pokud by se dětem zdálo málo toho, co jim zanechám, mohou si mu jít vyčítat.
S tou závětí to neřeším z důvodu, že jsem nečekaně před léty dědila po strýci z otcovy strany. Bylo to tak nečekané překvapení a tolik mi to tehdy pomohlo, že jsem se na závěť začala dívat úplně z jiného hlediska.
Takže dnes to beru tak, že až tu nebudu, tak si, dětičky moje, koukejte poradit. Budou se prostě muset nějak domluvit.

 

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Zdraví

Zlatý Drap 1605
Zlatý mosoj 1494
Zlatý marci1 1278
Zlatý hanulka11 1030
Zlatý annas 991
Zlatý gecco 737
Zlatý briketka10 714
Zlatý quentos 713
Zlatý iceT 565
Zlatý arygnoc 499

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.