Chováte se tak, jak vnitřně cítíte?

Ano. Jsem spontánní člověk,chovám se tak,jak cítím. Skoro jako děti. Zná mě tak i mé okolí,sami mi tvrdí,že jsem upřímná a je to prý na mě vidět. Mamka mi vždy říkala,že jsem průhledná. Dávám najevo radost,lásku,ale stejně tak bolest a smutek.
Mně to jinak nejde.
Samozřejmě když je na mě někdy drzá dcera,tak se snažím hodně ovládat,abych se nenechala vyprovokovat,v té chvíli se vlastně přetvařuji,protože vnitřně cítím zlost,ale navenek ho nedám tolik najevo.
Někdy ji také vynadám,ale spíše se snažím v tomto ovládat a nekřičet,což je pochopitelné.

Přiznám se, že u hádek jsem jeden čas měla ve zvyku říkat slova velmi nehezká a přehnaná oproti realitě., ale jsem moc ráda, že jsem se toho zbavila. Hádky vyměnily spíše výměny názorů a řešení problémů. A u hezkých věcí se nepřetvařuji nikdy. Proč taky? 🙂

Občas říkám něco, co vnitřně necítím. Není to však tím, že bych chtěl lhát, ale že nedokážu v danou chvíli rozeznat, co cítím. Pracuji na tom, abych se to co nejvíce naučil… V některých situacích proto raději mnlčím a vyjádřím se, až nabydu „jistoty“..

Bez problémů. Zaplacených 6 vizourů načepovaných číšníkem z láhve s etiketou zelená výčepní donutí každého říkat číšníkovi něco jiného než vnitřně cítí.