Bude nás mít „Velký bratr“ příští rok zase o něco více po kontrolou, když se začnou vydávat léky pouze přes e-recepty?

Ano je to tak. Jako každá mince má dvě strany, tak i každé zavedení takové technické vymoženosti má své kladné stránky, o kterých není třeba polemizovat, ale také stránky záporné, spočívající v možném zneužití údajů o každém z nás a v postupném, nenápadném omezování naší osobní svobody. Co se v minulosti zneužít dalo, to se taky zneužilo a v budoucnosti tomu nebude jinak. Těžko tomu zabráníme, bude třeba naučit se s tím nějak žít.
Co se týká lékařů, ti byli vždycky privilegovaná vrstva. Všichni je budou někdy potřebovat a nikdo si to nechce s nimi rozházet. Zatím si vždycky vykřičeli, co chtěli a nedivil bych se, kdyby i v tomto docílili svého, alespoň prozatím. V pořizovacích nákladech na potřebnou techniku příčina odporu nebude, spíš to vidím v nutnosti naučit se s ní pracovat. Vím o případu ze svého okolí, kdy pacienti věkově nad 80 let musí jezdit 20 km na RTG, kde to ještě dělají „po staru“ i když nejbližší odpovídající pracoviště je 20 kroků od ordinace. Problém je v tom, že snímky se posílají jen po síti do PC a dotyčná osoba si s PC nerozumí, ani v tom nehodlá nic dělat. Na dotaz od pacientů, jestli by to nešlo provést v místě, odpovídá: „Tak chcete se léčit, nebo ne? Jestli ano, tak si tam dojeďte!“ Na druhou stranu musím říct, že člověk zažívá zvláštní pocit, když se na mě lékař skoro ani nepodívá a kdesi z koutku místnosti pokládá dotazy a hraje přitom „na piano“. I to jsem zažil. Z cca 15 minut se mi lékař věnoval asi 2 minuty, spíš míň.