Historie úprav
Odpověděl/a – 2.prosinec 0:01
Byl jsem (snad už mohu psát v minulém čase) asi šest let zamilovaný do šťastně vdané ženy. Pomáhalo mi vídat ji co nejméně („sejde z vočí, sejde z mysli“), a když už jsme se viděli, přinášelo mi úlevu, když jsem jí mohl alespoň něčím zalichotit či přinést drobný dárek (výmluva se vždycky našla – svátek, poděkování za prokázanou službu…). To milovanou osobu nemůže nepotěšit, a kdo ví – třeba mu tím zaimponujete. Pokud nemá děti, není nijak „špatné“ se o něj snažit. Jak již bylo řečeno, třeba jeho manželství není příliš ideální… manželství rozhodně není o tom, že někdo někoho „vlastní“. Pokud ano, tím spíš to bude ten „vlastněný“ řešit nevěrou.
Odpověděl/a – 2.prosinec 0:03
Byl jsem (snad už mohu psát v minulém čase) asi šest let zamilovaný do šťastně vdané ženy. Pomáhalo mi vídat ji co nejméně („sejde z vočí, sejde z mysli“ – tím ovšem nemyslím úmyslné vyhýbání, to je nápadné a docílíte přesně opačného efektu, než chcete…), a když už jsme se viděli, přinášelo mi úlevu, když jsem jí mohl alespoň něčím zalichotit či přinést drobný dárek (výmluva se vždycky našla – svátek, poděkování za prokázanou službu…). To milovanou osobu nemůže nepotěšit, a kdo ví – třeba mu tím zaimponujete. Pokud nemá děti, není nijak „špatné“ se o něj snažit. Jak již bylo řečeno, třeba jeho manželství není příliš ideální… manželství rozhodně není o tom, že někdo někoho „vlastní“. Pokud ano, tím spíš to bude ten „vlastněný“ řešit nevěrou.